Kartička číslo třicet sedm - 3. neděle velikonoční
Uvěznění
Eda s Jájou si chtěli zaletět na výlet do vesnice. Létali po vesnici, prohlíželi si domky a pokukovali po dětech, které si na zahradách hrály na písku, jezdily po ulici na kolech a koloběžkách nebo pomáhaly rodičům na zahradě.
U jednoho z domů spatřili velkou stodolu s otevřenými vraty. Jáje to nedalo a navrhla: „Hele, pojďme se kouknout dovnitř!“ Eda ale nesouhlasil. „Já tam teda rozhodně koukat nebudu. A ty tam taky nechoď. Ještě by nás tam někdo zavřel.“ Jája ale naléhala, že se chce dovnitř mrknout, a tak se s Edou domluvila, že na ni počká venku, zatímco ona se uvnitř dřevěné stavby proletí a vrátí se za ním. Když do ní ale naše jiřička vlétla, přišel pán v šedé košili a stodolu zavřel. Co teď? Jak se dostane ven? Eda zpanikařil. „Jájo, počkej, pokusím se tě zachránit!“ Vyděšeně poletoval okolo vrat stodoly tam a zpátky.
Toho si všimla husa, která se procházela po nedalekém husníku. Pochopila, co se stalo, a začala hlasitě kejhat. Pán v šedé košili, který mezitím zašel za roh, to uslyšel a vrátil se. Husa mu zobákem ukazovala na dveře stodoly. Sice moc nechápal, co se děje, ale šel k nim a pootevřel je. Jája ihned vyletěla ven. Oběma ptáčkům se ulevilo. Letěli za husou. Ani nevěděli, jak by jí projevili vděčnost. „Děkujeme ti, jsi naše záchrana!“ pískali. „Ale to nic, já jsem ráda, že jsem mohla pomoct,“ na to husa.
Pak si společně ještě chvilku povídali. Husa se jmenovala Kamča a byla moc fajn. Povídala jim o životě na vesnici. O tom, jak se o ni lidé starají. Ptáčci jí zase na oplátku pověděli o svém životě.
Když se pak vraceli domů, Jája se svému bráškovi svěřila: „Edíku, stala se mi taková zvláštní věc. Když jsem byla zavřená, tak jsem se sice bála, že tam zůstanu dlouho uvězněná, ale zároveň jsem v sobě měla takový neobvyklý klid. Litovala jsem, že jsem do té stodoly vlétla. Cítila jsem ale, že nejsem sama. Byl tam se mnou Ježíš. Je to opravdu zvláštní, že ho nevidíme, ale víme, že s námi je. Je to moc krásné.
Jan 21,11: Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich sto třiapadesát.
V evangeliu Bůh udělal zázrak: naplnil sítě velkým množstvím ryb. Byl to jeho dar, aby měli apoštolové a ostatní lidé co jíst. Bůh nám daroval všechna zvířata na světě, protože nás má rád. Naši ptáčci se už v příbězích seznámili se spoustou různých zvířat. A v dnešním příběhu i s husou Kamčou, která se objevila ve správnou chvíli na správném místě, aby Jáju zachránila. Byl to takový malý zázrak, že byla zrovna poblíž. Stejně jako byl zázrak, že Šimon Petr vylovil tolik ryb.
Tip na modlitbu: poděkuj Bohu za všechna zvířata, která stvořil.
Heslo k získání nedělní kartičky číslo 38 v neděli 8. května: husa
Pokud doneseš složený obrázek dostaneš další odměnu.
