Kartička číslo třicet devět - 5. neděle velikonoční
Dárky
Byla půlka května, teplý jarní den. Eda, Jája i Ema poletovali nad loukou a jako obvykle jim bylo veselo. Chvíli hráli na honěnou, pak se posadili do trávy a poskakovali mezi květinami. Museli si hodně dávat pozor, aby je neponičili, protože jimi byla louka opravdu posetá.
„Jájo, Edo, mám nápad!“ hvízdla Ema. „Co kdybychom natrhali pár květin a donesli je všem našim kamarádům. Jen tak, protože je máme rádi.“ „To je skvělý nápad!“ nadskočili radostí oba dva starší sourozenci. „Jdeme na to.“ S vybíráním těch nejkrásnějších kytiček si dali záležet. Rozhodli se pro sedmikrásky. Líbilo se jim, že mají malé roztomilé okvětní lístky. U cesty rostl také heřmánek, který vypadá podobně, je také bílý se žlutým středem, ale má delší stonek. Museli dávat pozor, aby si ho se sedmikráskou nespletli.
Když je natrhali, nejdřív se vydali do města. Tam navštívili vosu Alenku. Byla setkáním s nimi i dárkem velmi potěšena. Letěli také k panelovému domu, ve kterém bydlí Andulka Klárka, a položili jí sedmikrásku na okno. Pak zamířili k lesu. Veverka si jich všimla hned, když se přiblížili, ale ježka Františka nemohli najít. Domluvili se tedy s Esterkou, že mu kytku předá. Od lesa se přesunuli k velkému kameni, u kterého bydlí ještěrka Rozárka. Měla z jejich příletu také velkou radost, už dlouho ji totiž nikdo nenavštívil. Proto se u ní ptáčci chvíli zdrželi a poslechli si, co je u ní nového. Letěli pak i na vesnici k huse Kamče. Ta jim ukazovala housata, která se nedávno vylíhla. Ta byla roztomilá!
Když se vrátili domů, podarovali také rodiče. „Mami, tati, tady máte od nás malou pozornost! Chceme, abyste věděli, že vás máme moc a moc rádi!“ Rodiče to, stejně jako všechny kamarády moc potěšilo. „My vás máme taky moc rádi, naše drahé děti. Je krásné, že jste se rozhodli dát najevo, že vám na nás i na ostatních zvířátkách záleží.“ „Ale na někoho důležitého jsme zapomněli,“ podotkl zamyšleně Eda. „Na koho?“ nechápaly sestřičky. „No přece na Pána Boha. Pojďme mu natrhat velkou kytici! Vždyť všechna ta láska je vlastně od něho. On nás měl rád jako první a má nás rád pořád!“ S tím celá rodina souhlasila. Letěli pak všichni na louku. Natrhali ty nejkrásnější květiny a společně je položili ke kříži v půli cesty do města. Bůh si totiž zaslouží tu největší kytici.
Jan 13,34: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.
V dnešním příběhu chtěli Eda, Jája a Ema vyjádřit, že mají rádi své kamarády a rodiče, a dát jim dárky – květiny. Bůh nás také obdarovává. A my máme být jako on. V životě chceme napodobovat Ježíše a mít rádi druhé lidi tak, jako je má rád on.
Tip na modlitbu: dones do kostela sv. Jakuba květinu pro Matku Boží a pomodli se tam za mír ve světě.
Heslo k získání nedělní kartičky číslo 40 v neděli 22. května: květina
