Kartička číslo čtyřicet dva - Slavnost Seslání Ducha Svatého
Setkání s Klárkou
Když dnes ráno Eda a Jája vylétli z hnízda, mysleli si, že je čeká úplně obyčejný den. Budou si venku hrát a pak poletí někam na výlet nebo navštíví některého ze svých kamarádů. Možná se k nim přidá i Ema. V letu se snažili dohodnout, jaký bude cíl jejich dnešní cesty, ale měli dnes úplně odlišná přání. Jája chtěla navštívit ještěrku, za kterou se chtěli podívat nedávno, ale nevyšlo to, protože se zdrželi se sýkorkami. Eda si zase přál vidět, co je nového na druhém konci lesa. Jak se tak dohadovali, uviděli na nedalekém keři žlutozeleného ptáčka. Podívali se na něj pořádně a zajásali: „Klárko, jsi to ty? Tebe jsme tady nečekali!“ Byla to jejich kamarádka andulka. „Ano, jsem to já. Mám takovou radost, že vás vidím! Dostala jsem dovolení proletět se po okolí. Slíbila jsem mojí holčičce, že se v pořádku vrátím. Bylo mi jasné, že nejdříve poletím za vámi, moc se mi po vás stýskalo.“
Ptačí sourozenci si sedli ke Klárce na větev. Povídali jí, co je nového. Už se dlouho neviděli. Andulka pak zase povídala jim. Pak se společně proletěli po okolí. Eda a Jája kamarádce ukázali kříž u cesty. Společně se tam také znova pomodlili. Děkovali Bohu za to, že se mohli zase setkat. Klárka vyjadřovala díky za holčičku, u které bydlí, že jí dala důvěru a pustila ji na výlet.
Pak si společně zahráli na honěnou a na schovávanou a to se k nim připojila i Ema. Na sklonku dne se Klárka chtěla rozloučit a letět domů. Ptačí sourozenci ale trvali na tom, že ji doprovodí. Ona souhlasila, a tak všichni společně letěli do města. Andulka vletěla oknem zpátky do bytu, ve kterém je její domov. Jája, Ema a Eda jí zamávali a vrátili se domů.
Měli ze setkání obrovskou radost. Celí zářili. Rodiče se jich hned ptali, co se jim přihodilo, že jsou tak radostní. „Viděli jsme se s andulkou Klárkou!“ vyhrkli hned všichni tři. „Vůbec jsme to nečekali,“ pokračovala Jája. „Klárka bydlí s lidmi, takže je pořád uvnitř v bytě, má tam svoji klec. Když jsme se s ní seznámili, tak byla venku výjimečně, protože uletěla a pak se ztratila.“ Eda dodal: „Počítali jsme s tím, že už si s ní nikdy nepopovídáme ani si nezahrajeme hry. Mysleli jsme si, že jí budeme moct jen ťukat na okýnko.“
Rodiče měli z nečekaného setkání radost spolu s dětmi. Společně pak v modlitbě děkovali Bohu za krásný den a všechno, co v něm zažili.
Jan 19,22: Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: Přijměte Ducha svatého.
Stejně tak jak se stýskalo Edovi a Jáje po andulce Klárce, se kterou se nemohli vídat, chyběl apoštolům Ježíš, když zemřel na kříži. Jak velkou měli radost, když se s ním setkali a zjistili, že je zase živý! Zůstal s nimi však jen krátkou dobu, ale dal jim dar – Ducha svatého, aby jim pomáhal, až Ježíš sám odejde.
Tip na modlitbu: pomodli se litanie k Duchu Svatému. Za každou invokací všichni společně říkají: „Buď s námi, Duchu svatý."
Když ráno vstáváme…
Když jsme ve školách a školkách…
Když si hrajeme…
Když jsme s kamarády...
Když jíme…
Když pomáháme druhým…
Když jsme venku…
Když jsme veselí…
Když jsme smutní…
Když se nám nechce nic dělat…
Když je nám něco líto…
Když se nám stýská...
Když jdeme spát...
Heslo k získání nedělní kartičky číslo 43 v neděli 12. června: jméno andulky, se kterou se setkali ptáčkové v příběhu.
