15. Vzory
11. prosince 2022, 3. adventní neděle
Mt 11,10b: Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.
Celé evangelium: Mt 11,2–11
V lékárně
„Amčo, dnes bych se po cestě domů potřebovala zastavit u doktora, aby mi dal recept na léky, a pak ještě do lékárny. Nevadí?” ptala se babička Amálky, když ji vyzvedávala ze školky. Amča energicky zavrtěla hlavou, až jí copy bouchaly do obličeje. „Jasně, babi, můžeme se zastavit kamkoli,” odpověděla jí s úsměvem na tváři.
Šly tedy k babiččinu doktorovi. Nemusely tam dlouho čekat. Jen co zaklepaly, velké bílé dveře se otevřely a sestřička jim podala papírek s receptem. Byla totiž s babičkou domluvená. Zato v lékárně to bylo horší. Tam byla tak dlouhá fronta! Kdyby nebylo půl hodiny před koncem zavírací doby, asi by se hned otočily a šly domů a babička by se pro léky vrátila později. Ale nešlo to, a tak musely čekat. Řada postupovala pomalu, protože byla otevřená jen jedna přepážka. Amálka se za chvíli začala nudit. Poskakovala po bílých kachličkách, rozhlížela se a přemýšlela, jak by se zabavila.
Na druhém konci chodby zahlédla stojan s letáky. „Půjdu si je prohlížet,” prohlásila a rozeběhla se k němu. Vytahovala složené papírové tiskoviny, rozkládala je a dívala se na obrázky. Stojan, ve kterém byly letáky vystavené, byl ze železa a vypadal trochu jako schůdky. „Co kdybych na něj zkusila vylézt?” napadlo Ami. Chytila se ho oběma rukama, pak opatrně postavila levou nohu na první příčku a pak druhou. V tu chvíli se však stojan převážil a Amálka spadla i s celým stojanem na zem.
Ozvala se rána a za Amčou se rozeběhl pán, který stál na konci řady. Pomohl jí vstát a pak společně posbírali a roztřídili vypadané letáčky. Mezitím dorazila k Amálii babička a mračila se. Obě poděkovaly tomu pánovi za pomoc a opustily lékárnu.
Cesta domů probíhala v tichosti. Amča se styděla a babičku mrzelo, co se stalo. Když dorazily, Amálce začaly téct slzičky: „Babičko, já se stydím. Nechci, aby si o mně lidi mysleli, že jsem uličnice. Vím, že je důležité, jak se před druhými lidmi chováme.” Babička vnučku jen tiše objala. Věděla, že už není třeba vůbec nic dodávat. Amálka totiž vše důležité řekla.
Podle čeho měl Jan Křtitel poznat, že Pán Ježíš je opravdu Syn Boží a ne někdo, kdo si na něj jenom hraje? Podle toho, co Pán Ježíš dělal, podle jeho skutků.
Podle čeho mohou na nás lidé poznat, že jsme křesťané a že máme Pána Boha rádi? Podle toho, že si navzájem pomáháme, jsme na sebe hodní a snažíme se být jako Pán Ježíš. Měli bychom se snažit dělat druhým radost, aby na nás bylo poznat, že jsme křesťané.
Návrh modlitby
Ježíši, víme, že je důležité, jak se chováme, protože to vidí lidé kolem nás. Prosíme tě, odpusť nám, že se nám tolikrát nepodařilo být dobrými lidmi. Slibujeme, že se budeme snažit být lepší. Chceme být jako ty, pomáhej nám prosím, následovat Tě.
Amen.
