22. Vyrovnanost
Když jsem s Ježíšem, dokážu být v pohodě.
14. ledna 2024, 2. neděle v mezidobí
Jan 1, 42: „Ježíš na něj pohlédl a řekl: ‚Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,‘ to je v překladu Petr (Skála).“
Celé evangelium: Jan 1, 35–42
Vzhůru!
Sofie, Klárka a Oliver dorazili ke skále. Uviděli na ní šipku směřující nahoru. To je moc nepotěšilo, protože si hned vzpomněli na skálu, u které se setkali s orlem. Bylo jim ale jasné, že jim nezbývá než pokračovat v cestě právě tudy. V kamenné stěně zahlédli připevněné úchytky pro ruce a nohy, takže věřili, že na ni zvládnou vyšplhat. Nevypadalo to složitě, i když nebezpečně trochu ano.
Oliver lezl jako první, hned za ním Sofi a poslední Klárka. Šlo to naštěstí dobře. Asi v půlce skály ale uslyšeli něco hodně divného. Ze všech stran na ně začaly mluvit nějaké hlasy. „To nezvládnete!“ ozývalo se zleva. „Vraťte se dolů!“ linulo se zprava. „Nechoďte sem!“ jako by na ně někdo křičel svrchu. Nevěděli, co mají dělat. Byli si jistí, že správná cesta vede tudy. Rozklepaly se jim nohy a zastavili se. Hlasy je čím dál víc znejišťovaly. Nevěděli, co mají dělat. Bylo velmi nepříjemné, že je někdo tak shazuje. Slyšeli je čím dál blíž.
„Neposlouchejte je!“ vykřikl najednou Oliver směrem k holkám. „Neposlouchejte je a pokračujte za mnou!“ A pak zařval do prostoru: „Nebojíme se vás a nevěříme vám! Věříme Satelovi!“ Jakmile vyslovil jeho jméno, začaly hlasy slábnout. Postupně se ztratily úplně. Děti svižně vylezly až na vrcholek skály. „Olivere, jsi skvělý. Ještě, že jsi takto zareagoval. My bychom na té skále asi zůstaly viset,“ děkovaly mu holky. „Ale to ne,“ červenal se Olík. A dodal: „Vždyť i vy jste statečné. Jen vás to v tu chvíli nenapadlo. Každopádně jsem rád, že Satelovo jméno má takovou sílu.“
Bojíš se výšek?
Lezl(a) jsi někdy na skálu?
Z čeho máš strach?
Co tě znejišťuje?
