21. Spravedlnost
Boží láska je tu pro všechny.
7. ledna 2024, Svátek Křtu Páně
Jan 1, 14: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“
Celé evangelium: Jan 1, 1–18
Rozdělíme se?
Asi po třech hodinách cesty došli k hromadě kamenů. Vylezli na ně, pohodlně se posadili a chtěli posvačit. Olík, který nesl batoh se všemi věcmi, vytáhl jeden balíček. „Jé, holky. Víte, co jsme dostali? Čokoládový perník! Stejný, jako peče naše máma.“ Dětem se začaly sbíhat sliny. Perník totiž všichni tři milovali. „Je tam přesně šest kousků, takže na každého vyjdou dva,“ hlásil Oliver.
Když si rozdali první tři a zakousli se do nich, uslyšeli za sebou: „Děti, prosím, rozdělily byste se se mnou? Tak dlouho jsem neměla nic v puse!“ Byla to myš. Ale pořádná myš. Velká asi jako morče, které mají doma jejich sousedi. To je ale vůbec nepřekvapilo, protože v téhle zemi je všechno zvláštní, neobvyklé nebo podivné. Děti spíš řešily to, že se jim s nějakým hladovým zvířetem ani trochu nechtělo dělit. Chvíli bylo hrobové ticho. Pak Oliver vytáhl z pytlíku jeden ze tří zbývajících perníků a podal ho myši do tlamičky. Té zasvítily oči a vypískla: „Děkuji!“ A zmizela v křoví. „Olivere!“ naštvala se Sofča. „Ty ses s námi vůbec neporadil. Já jsem třeba nechtěla, abychom jí ten perník dávali. Jak se rozdělíme o zbývající dva kousky? Teď to nebude spravedlivé.“ Oliver jí na to odpověděl: „Hele, já se toho druhého kousku klidně vzdám.
Vezměte si ty zbývající vy dvě. Ale za tím, že jsme měli tu myšku podarovat, si stojím. Myslím, že spravedlnost je, když všichni, co mají hlad, dostanou najíst. Je to pro mě důležitější, než abych měl druhý kus perníku.“ Sofie se trochu zastyděla. „Asi máš pravdu. Děkuji ti, bráško, že takto přemýšlíš.“ A objala ho.
Máš rád(a) buchty?
Kterou nejradši?
Viděl(a) jsi někdy myš?
Rozdělila jsi se někdy s někým?
Myslíš si, že je důležité umět se dělit?
