20. Panna Maria
Je pro mě vzorem života s Bohem.
1. ledna 2024, Slavnost Matky Boží Panny Marie
Lk 2, 20: „Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.“
Celé evangelium: Lk 2, 16–21
Nečekané setkání
„Jé, vy už jste tady!“ ozvalo se najednou pár metrů za nimi. „Satelo mi říkal, že přijdete. Čekám na vás.“ Otočili se a uviděli drobnou ženu se zářícíma očima. Neuniklo jim, že je má stejné jako jejich přítel. „Pojďte ke mně, těšila jsem se na vás,“ zvala je žena. Hned se vydali za ní. Přivedla je k sobě do chalupy a uvařila jim bylinkový čaj. Pak jim vysvětlila: „Já jsem Satelova maminka. Říkal mi, že jste na cestě a určitě půjdete okolo. Něco bych od vás potřebovala.“ „A co?“ ptaly se zvědavě děti. Žena vysvětlovala: „Zanedlouho půjdete okolo paláce. Potřebovala bych tam doručit balíček. Nebojte se, není velký ani těžký.“ Děti souhlasily. Byly rády, že můžou Satelově mámě pomoct. A taky je zajímalo, jak vypadá ten palác. Zamlouvalo se jim, že se do něj podívají.
Paní je pak vzala do vedlejšího pokoje. „Mám tady navíc jeden batoh. Říkala jsem si, že se vám určitě bude hodit. Nepotřebujete ještě něco? Teplou mikinu, čisté ponožky? Náplasti na puchýře?“ Děti přikyvovaly a s radostí si braly vše, co jim starostlivá paní nabízela. Připadalo jim, jako by to byla i jejich máma. Cítili se u ní stejně dobře jako se Satelem. Dostaly také spoustu jídla: další chleby, buchty a sušené ovoce. Byly nadšené. Když se vydávaly na další cestu, paní jim poradila: „Za chvíli dojdete k rozcestníku. Nedívejte se nalevo ani napravo. Běžte cestou, která vede rovně.“ Děti jí poděkovaly za radu a slíbily, že si ji zapamatují. Pak každého z nich láskyplně objala a dala jim na cestu ještě domácí lízátko. Rozloučily se a pokračovaly v cestě.
Jak se cítíš u svojí maminky?
Jak se o tebe stará?
Znáš se s rodiči svých kamarádů?
