2. Kamarádství
Tvořím hezké vztahy s druhými lidmi.
10. září 2023, 23. neděle v mezidobí
Mt 18, 20: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“
Celé evangelium: Mt 18, 21–35
Kde to jsme?
„Holky, já bych dneska podnikl nějaký výlet!“ navrhoval natěšeně Oliver, sotva k nim Klárka doběhla. „Vím o jednom místě, na kterém jsme ještě nebyli. Je sice trochu dál, ale dneska máme dost času, takže se určitě stihneme vrátit do večeře.“ Holky nadšeně zamrkaly. „No jasně, tak jdeme!“ vykřikly skoro jednohlasně. Všichni se tedy vydali směrem, kterým Olík ukázal.
Došli k malému lesíku, ve kterém si rádi občas hráli na schovávanou. Tentokrát se v něm ale nezastavili, nýbrž pokračovali až na jeho druhý konec. Tam to ještě neznali, protože lesík byl dost zarostlý a nikdy se jim nechtělo prodírat se houštím. Byli trošku poškrábaní, protože narazili na maliní, ale nevadilo jim to. Zarostlá cesta najednou záhadně skončila u živého plotu. Ten ale vypadal, jako by ho někdo pravidelně zastřihával. Což působilo v houští na konci lesa zvláštně. Děti se tím ale nenechaly rozhodit. Roztáhly dva upravené keře od sebe a proskočily na druhou stranu do neznámé zahrady.
Nestačily se v ní ale ani rozkoukat. Jakmile se za nimi živý plot zavřel, zachvěla se pod nimi země, podlomily se jim nohy a všichni tři se najednou začali kamsi propadat. „Áááá!“ křičeli zděšeně. Netušili, co se děje.
Když se vše uklidnilo a oni se trochu vzpamatovali, zjistili, že leží v hromadě listí poblíž neznámého potoka. Opatrně se rozkoukávali. Postupně si začali ve svém blízkém okolí všímat poněkud zvláštních věcí. Nebyli si jistí, jestli je nešálí zrak. Nejvíce je zaujala fialová voda v potoce. „Ty jo. Vůbec netuším, kde jsme,“ vydal ze sebe Olík. „Chci vám ale, holky, říct, že s vámi se nebojím. Ať jsme kdekoli, spolu to tady zvládneme a dostaneme se ve zdraví domů. Vím, že se na naše kamarádství můžu spolehnout.“
Jak trávíš čas venku ty?
Kde se potkáváš s kamarády?
Chodíš do lesa?
Jak se podle tebe projevuje kamarádství?
