Týden modliteb za jednotu křesťanů 2022
Jste srdečně zváni se se svými blízkými a známými připojit k modlitbám ostatních křesťanů. Nabízíme vám materiály pro vaše modlitební úmysly, které mohou pomoci uvědomit si, že při modlitbě za viditelnější jednotu Kristovy církve setrváváte ve společenství s dalšími lidmi po celém světě.
Cesta za Světlem a se Světlem - předmluva k letošnímu programu:
Milovaní v Kristu!
Doba šířící se pandemie covid-19 zahalila celý náš svět temnotou. Možná právě uprostřed této tmy a mnohých bolestí toužíme víc než kdy jindy po Světle, které dává naději. To Světlo bylo lidstvu darováno skrze narození Ježíše Krista v Betlémě.
Program letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů nám předkládají křesťané z Blízkého východu se sídlem v libanonském Bejrútu, kteří se nyní nacházejí v mimořádně těžké situaci kvůli ekonomickému kolapsu jejich země. Tím silněji vyznívají jejich slova o naději a světle! Jak přiléhavé! Tito křesťané z Východu nás zvou vydat se opět na cestu za tímto Světlem – na cestu společné modlitby a rozjímání nad slovem Písma a v ekumenickém společenství. Kéž bychom nezůstali neteční vůči tomuto pozvání.
Nechoďme za hvězdami, které vyjdou a zhasnou. Ty jsou často jen bludičkami. Pojďme podobně jako mudrci z Východu a pokloňme se před Králem králů.
Pojďme společně za Světlem a pak s tímto Světlem do svého okolí, které mnohdy tápe, bloudí a nevidí toto životodárné Světlo. A přece to Světlo svítí! Vydává o něm svědectví také Janovo evangelium 1,5: „To světlo ve tmě svítí a tma ho nepohltila.“ Kéž toto Světlo Ježíš osvěcuje i naše putování tímto světem.
Mgr. Tomáš Tyrlík, předseda ERC v ČR
Mons. Tomáš Holub, delegát ČBK pro ekumenismus
Biblické úvahy a modlitby pro osm dní
1. den „Viděli jsme na východě jeho hvězdu“ (Mt 2,2)
Pozvedni nás a přitáhni ke svému dokonalému světlu.
Za 4,1–7 Vidím svícen, celý ze zlata
Ž 139,1–10 Tvá pravice se mě chopí
2Tm 1,7–10 Z milosti, kterou nám… nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista
J 16,7–14 Jakmile… přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy
Rozjímání
V tomto křehkém a nejistém světě hledáme světlo, paprsek naděje zdáli. Uprostřed zla toužíme po dobru. Hledáme dobro také v sobě, ale často nás přemůže naše slabost a my ztrácíme naději. Naše důvěra se zakládá na Bohu, kterému se klaníme. On nám ve své moudrosti dal možnost doufat v jeho zásah, nenapadlo nás ale, že Božím zásahem bude osoba a že světlem uprostřed nás bude sám Pán. To předčilo všechna naše očekávání. Božím darem pro nás je „duch síly, lásky a rozvahy“. Na cestě k tomuto dokonalému světlu se nespoléháme na vlastní síly a schopnosti, ale na Ducha Svatého.
Uprostřed temnoty, která obklopuje lidstvo, zazářila hvězda z východu. Vidíme v ní světlo pronikající do hlubin temnoty, která nás odděluje od sebe navzájem. Světlo hvězdy nepřišlo jen proto, aby osvítilo určitý historický okamžik, ale svítí dál a mění tvář dějin. Po celé věky a už od chvíle, kdy se hvězda objevila poprvé, svět poznává naději, kterou probouzí Duch Svatý, na životech Kristových následovníků. Ti vydávají svědectví o Božím působení v dějinách i o trvalé přítomnosti Ducha Svatého. Navzdory dějinným zvratům a měnícím se okolnostem nepřestává Zmrtvýchvstalý zářit, svítí dál napříč proudem dějin jako maják, který všechny vede k tomuto dokonalému světlu, a překonává temnotu, která nás od sebe navzájem odděluje.
Touha překonat tuto rozdělující temnotu nás nutí modlit se za jednotu křesťanů a usilovat o ni.
Modlitba
Bože, osvěcuj naši cestu světlem Krista, který jde před námi a vede nás. Osvěcuj nás a přebývej v nás. Veď nás, abychom ve svém srdci objevili malé jesličky, v nichž zatím dříme ohromné světlo. Stvořiteli světla, děkujeme ti za dar této nehasnoucí hvězdy, Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Kéž je pro nás majákem na naší pouti. Uzdrav naše rozdělení a přitáhni nás ke světlu, abychom v něm nalezli jednotu. Amen.
2. den „Kde je ten právě narozený král Židů?“ (Mt 2,2)
Pokorné vedení boří zdi a buduje láskou.
Jr 23,1–6 Kralovat bude jako král a bude prozíravý
Ž 46 Činí přítrž válkám až do končin země
Fp 2,5–11 Na své rovnosti nelpěl
Mt 20,20–28 Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit
Rozjímání
Jeremiáš odsuzuje izraelské krále, kteří svým špatným vedením rozdělili a rozptýlili lid. Ničili tak celé země a jejich obyvatele přinutili odejít do vyhnanství. Hospodin naproti tomu slibuje Krále–Pastýře, který „bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost“ a shromáždí všechny ze svého stáda.
Náš svět touží po dobrém vedení a neustále hledá někoho, kdo tuto touhu naplní. Kde takového vůdce najít? Příklad krále nebo vůdce podle Božího srdce máme jedině v Kristu. Protože jsme povoláni následovat ho, jsme také povoláni napodobovat jeho způsob královské služby ve světě i v církvi. V Kristu nacházíme někoho, kdo nebourá a nerozděluje, ale buduje a vytváří celek ke slávě Božího jména. Jeho vláda není samoúčelná a nestaví na síle. Setkáváme se v něm s milujícím, pokorným služebníkem, který rovnost s Bohem nepovažuje za něco, na čem může lpět nebo to zneužít. Je tím, kdo přichází sloužit, a ne si nechat sloužit, a jeho následovníci jsou povoláni k témuž.
Blízký východ dnes přichází o svůj lid kvůli vyhnanství, protože „spravedlnost a právo“ se stávají nedostatkovým zbožím nejen tam, ale všude ve světě. Přesto máme naději, která se nechvěje, ani když se všude kolem nás „národy bouří“ a „království otřásají“.
Vedoucí představitelé ve světě i v církvi mají odpovědnost za to, aby Boží lid spojovali, a nerozptylovali ani nerozdělovali. Za mnohá rozdělení ve světě i v církvi ovšem může touha po postavení, moci a vlastním prospěchu. Čím věrněji budou křesťané napodobovat Kristovo služebné vedení, tím více rozdělení ve světě i v církvi se podaří překonat. Když usilujeme o spravedlnost, právo a pokoj v zájmu blaha všech lidí, pokorně svědčíme o Králi–Pastýři a přivádíme ostatní do jeho přítomnosti.
Modlitba
Bože, naše jediné útočiště a sílo, oslavujeme tě, neboť jsi Bůh spravedlivý a dobrý. Vyznáváme před tebou, že při vedení často prahneme po světských vzorech. Pomáhej nám, abychom svého Pána Ježíše Krista nehledali v palácích mocných lidí, ale ve skromných jeslích, a napodobovali jeho mírnost. Povzbuzuj nás, abychom se sami sebe zříkali, když si v poslušnosti tobě navzájem sloužíme. Prosíme o to skrze Krista, který s tebou a s Duchem Svatým kraluje ve slávě navěky. Amen.
3. den „Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém“ (Mt 2,3)
Kristova přítomnost obrací svět vzhůru nohama.
Neh 4,12–15 A pokračovali jsme v díle… od svítání až do soumraku
Ž 2,1–10 Proč se pronárody bouří?
2Te 2,13–3,5 Pán je věrný; on vás posílí a ochrání od zlého
Mt 2,1–5 Znepokojil se a s ním celý Jeruzalém
Rozjímání
Pán přišel mezi nás. Kristův příchod ale narušuje dosavadní fungování světa. Na rozdíl od tolika státních představitelů totiž přichází v pokoře a odsuzuje zlo nespravedlnosti a útlaku, které provázejí ambice získat moc a postavení. Ježíšův příchod vybízí ke změně srdce a proměně života, aby se lidé osvobodili od všeho, co je odlidšťuje a působí jim utrpení. Ježíš nám ukazuje, že Bůh je s těmi, kdo trpí, protože každému člověku náleží důstojnost milovaného Božího dítěte. Ježíšova přítomnost tedy vyvolává neklid právě proto, že rozkolísává loď bohatých a mocných, kteří pracují pouze pro své vlastní zájmy a nehledí na společné dobro. Těm, kdo usilují o mír a jednotu, ale Kristův příchod přináší světlo naděje.
Dnes jsme vyzváni, abychom se zavázali ke konstruktivnímu jednání s cílem uskutečnit v našem světě spravedlnost. K tomu je třeba se zamyslet a přiznat všechny případy, kdy se naše cesty neshodují s Božími cestami spravedlnosti a míru. Když křesťané usilují o spravedlnost a mír společně, je jejich úsilí silnější. A když takto spolupracují, zviditelňuje se odpověď na naše prosby za jednotu křesťanů tak, že v nás ostatní rozpoznávají Kristovu přítomnost v dnešním světě. Svými slovy a činy můžeme přinést světlo naděje mnoha lidem, kteří stále žijí v temnotě politických nepokojů, sociální chudoby a strukturální diskriminace. Radostná zvěst spočívá ve sdělení, že Bůh je věrný a že nás vždy posiluje a chrání před újmou a inspiruje nás k úsilí o dobro druhých, zejména těch, kdo žijí v temnotě utrpení, nenávisti, násilí a bolesti.
Modlitba
Pane, tys nás vyvedl z temnoty k Ježíši a rozsvítil jsi v našem životě hvězdu naděje. Pomoz nám, abychom byli jednotní v odhodlání uskutečňovat tvou vládu lásky, spravedlnosti a míru, a tak byli světlem naděje pro všechny, kdo žijí v temnotě zoufalství a zklamání. Vezmi nás za ruku, Pane, abychom tě mohli vidět ve svém každodenním životě. Když tě následujeme, odstraň náš strach a úzkost. Osviť nás svým světlem a zapal naše srdce, aby nás tvá láska zahrnula teplem. Pozvedni nás k sobě – ty, který jsi sám sebe pro nás zmařil, a pomoz nám, abychom svým životem oslavovali tebe: Otce, Syna i Ducha Svatého. Amen.
4. den „A ty, Betléme… zdaleka nejsi nejmenší“ (Mt 2,6)
I když jsme malí a trpíme, nic nám nechybí.
Mi 5,1-4a.6–7 Z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli
Ž 23 Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek
1Pt 2,21–25 Nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší
L 12,32–40 Neboj se, malé stádce
Rozjímání
Z malého a skromného města Betléma vstoupil do světa Pán, Boží Syn. Lidské tělo přijal z lůna pokorné vesnické dívky a rozhodl se žít své lidství ve skrytosti a prostotě. Stal se zrnkem na poli, kvasem v těstě a tenkým paprskem světla pro naše oči, a toto světlo naplnilo celou zemi. Ze skrytosti Efraty vzešel vládce, pastýř a strážce našich duší. A i když je naším pastýřem, stal se Beránkem, který nesl hříchy světa, abychom my mohli být uzdraveni.
Mezi velkými judskými rody neměl Betlém velký význam, přesto se pro narození Pastýře všech pastýřů a Krále všech králů stal velikým. Betlém, jehož jméno znamená „dům chleba“, tak může být metaforou církve, která světu přináší chléb života. Církev, Betlém dneška, je i nadále místem, kde se přijímají slabí, bezmocní a malí, protože v ní každý má své místo. Hromada těchto zrnek se stává sklizní. Spojené v kvasu se stávají mocnou silou. Soustředěné paprsky dávají vůdčí světlo.
Uprostřed politických nepokojů, houstnoucí atmosféry chamtivosti a zneužívání moci trpí v tomto světě křesťané i další obyvatelé Blízkého východu pronásledováním a zažívají pocit marginalizace, žijí ve strachu z násilí a nespravedlnosti. Přesto se nebojí, protože s nimi kráčí Pastýř, shromažďuje je v jednom ovčinci a činí z nich znamení své láskyplné přítomnosti. Jsou sjednoceni, a proto mohou být kvasem, který prokvasí celou várku těsta. V Kristu nacházejí vzor pokory a slyší jeho výzvu, aby překonávali rozdělení a hledali sjednocení v jediném stádu. Je jich sice jen hrstka, svým utrpením však následují kroky Beránka, který trpěl za spásu světa. A i když je jich jen maličko, jsou si jistí svou nadějí a nic jim neschází.
Modlitba
Dobrý Pastýři, roztříštěnost malého stáda tvého Svatého Ducha zarmucuje. Odpusť nám naše chabé úsilí a pomalé tempo při plnění tvé vůle. Dej nám moudré pastýře podle svého srdce, kteří rozpoznají hřích rozdělení a povedou církve spravedlivě a svatě směrem k jednotě v tobě. Prosíme tě, Pane, slyš naši modlitbu. Amen.
5. den „Hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi“ (Mt 2,9)
Vedeni jediným Pánem
Ex 13,17–14,4 Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém
Ž 121 Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
Zj 22,5–9 Pán Bůh bude jejich světlem
Mt 2,7–10 Hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi
Rozjímání
Písmo nám opakovaně vypráví, jak Pán Bůh chodí se svým lidem, chrání ho a bdí nad ním ve dne v noci. Nemusí to být vždycky přímá cesta: někdy jsme vedeni, abychom se vraceli ve vlastních stopách, a jindy zase docela jinou cestou. Na všech cestách životem si ale můžeme být jisti, že Bůh, který „nedříme ani nespí“, nás chrání, aby nám neuklouzly nohy a my neupadli.
I v největší temnotě je s námi Boží světlo. Září skrze proroky, poslané proto, aby vedli Boží lid po vytyčené cestě a připomínali mu smlouvu. Nejdokonaleji a v plnosti času pak Bůh posílá svého jednorozeného Syna, Ježíše Krista. On je vůdčí světlo pro všechny národy, Boží sláva ve světě, zdroj božského života, a svou krví pečetí novou smlouvu.
Cesta vpřed ke vzájemné jednotě, a tedy i k těsnějšímu spojení s Kristem, není vždy jasná. Ve svých upřímných pokusech o budování jednoty snadno ztrácíme ze zřetele toto základní poselství Písma: Bůh neopouští svůj lid ani v jeho selháních a rozpolcenosti. To je poselství naděje nejen pro křesťany, ale pro celý svět. Jak nám připomíná vyprávění o Třech králích, Bůh světlem hvězdy vede lidi všeho druhu tam, kde lze nalézt Krista, světlo světa.
Pán sesílá Ducha Svatého, jehož světlo nám umožňuje vidět očima víry pravdu o Božím Dítěti i výzvu k jednotě a smíření všech věcí v něm. A tento Duch nás také vede z temnoty a pohrom do Kristova světla a života.
Modlitba
Pane Bože, náš Otče, tys poslal hvězdu, aby mudrce přivedla k tvému jednorozenému Synovi. Rozšiřuj naši naději v tebe a dej nám vždy poznat, že kráčíš s námi a bdíš nad svým lidem. Nauč nás nechat se vést tvým Svatým Duchem, i když nám cesta může připadat podivná, abychom směřovali ke vzájemné jednotě v Ježíši Kristu, Světlu světa. Otevři naše oči pro svého Ducha a povzbuzuj nás ve víře, abychom vyznávali, že Ježíš je Pán, klaněli se mu a radovali se z něj tak jako mudrci v Betlémě. Prosíme tě o toto požehnání ve jménu tvého Syna Ježíše Krista. Amen.
6. den „Uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem a klaněli se mu“ (Mt 2,11)
Shromážděni při klanění se jedinému Pánu
Ex 3,1–6 Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět
Ž 84 Jak jsou milé tvé příbytky, Hospodine zástupů!
Zj 4,8–11 Klanějí se tomu, který je živ na věky věků
Mt 28,16–20 Spatřili ho a klaněli se mu
Rozjímání
Když mudrci přišli z dalekých zemí do Betléma a uviděli dítě s jeho matkou, poklonili se mu. V přítomnosti tohoto zjevení Boha mezi námi se oči stáčejí k zemi a kolena se ohýbají. Podobně si Mojžíš při pohledu na hořící keř skryl tvář a bál se na Boha pohlédnout. Když učedníci spatřili zmrtvýchvstalého Krista na hoře v Galileji, byli ohromeni a znepokojeni. Přesto se mu klaněli. V nebeské liturgii padá čtyřiadvacet starců před tím, který sedí na trůnu. Takto reagujeme na setkání s Boží přítomností: pohled, po němž následuje údiv, a ten vede k uctívání.
Vidíme? Jsme ohromeni? A skutečně se klaníme? Kolikrát vidíme, aniž bychom vnímali, a naše oči zůstávají vůči Boží přítomnosti slepé? A když napřed nevidíme, jak se můžeme skutečně klanět? Svým zúženým pohledem příliš často sledujeme jen vlastní spletité neshody a zapomínáme, že jediný Pán nám všem daroval svou spásnou milost a že máme podíl na jediném Duchu, který nás vede k jednotě. Často se ve své pýše řídíme jen vlastními zákony a lidskými tradicemi, přičemž mnohdy přehlížíme lásku, kterou jsme povoláni sdílet jako jeden lid ospravedlněný Kristovou krví, lid vyznávající společnou víru v Ježíše – našeho Spasitele.
Jako společenství oživená Duchem Svatým nás naše církve vyzývají, abychom společně kráčeli ke Kristu–Dítěti a klaněli se mu jako jeden lid. Duch soucitu nás vede k sobě navzájem a všechny společně pak k našemu jedinému Pánu. Jen když se budeme tímto průvodcem řídit, budeme schopni „uctívat v Duchu a pravdě“. Naše budoucnost v Bohu je budoucnost jednoty a lásky a naše cesta k tomuto cíli musí odrážet tutéž pravdu o jednotě v Kristu.
Modlitba
Slitovný Bože, který jsi slepým dal prozřít, aby tě poznali jako svého Spasitele, pomoz i nám činit pokání. Ve svém milosrdenství sejmi šupiny z našich očí a veď nás k tomu, abychom se ti klaněli jako svému Bohu a Vykupiteli. Dej, ať tě i ve svém smutku a navzdory hloubce svých hříchů dokážeme milovat celým srdcem. Ať putujeme společně, vedeni tvým světlem a s jedním srdcem a jednou myslí jako první učedníci. Kéž na nás spočine milost našeho Pána Ježíše Krista, abychom tě společně oslavovali ve společenství Ducha a vydávali svědectví všem kolem nás. Amen.
7. den „Obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu“ (Mt 2,11)
Dary společenství
Oz 6,1–6 Chci milosrdenství, ne oběť
Ž 100 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem!
Sk 3,1–10 Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám
Mt 6,19–21 Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce
Rozjímání
Při své cestě do Betléma, „domu chleba“, rozjímáme o mudrcích, kteří se přišli poklonit Dítěti–Kristu. Otevřeli pokladnice a novorozenému Králi nabídli své dary – zlato, kadidlo a myrhu.
Naše historická rozdělení, mylné upínání se na pravidla a rituály i zaujetí světskými záležitostmi nás od sebe vzdálily. Jaké dary jsme tedy připravili, abychom je nabídli Králi přicházejícímu osvítit naše životy a přivést nás k milosti jednoty? Víme, že Bůh nechce naše bohatství ani zápalné oběti, ale že jeho moc působí skrze naši chudobu: „Stříbro ani zlato nemám.“ Pán touží jedině po našich tlukoucích a milujících srdcích: srdcích plných lásky k němu a k našim bratřím a sestrám v Kristu, od nichž jsme odděleni, srdcích oplývajících skutky milosrdenství a srdcích skutečně kajícných a toužících po změně.
Připravme mu tedy dar srdce plného lásky. Pokleknutí vyžaduje srdce zkroušené hříchem, který nás rozděluje, a poslušné tomu, kterému sloužíme. Tato poslušnost oživuje, uzdravuje a usmiřuje vše, co je v nás, kolem nás a mezi námi křesťany zlomené nebo zraněné.
Kristus již své církvi dar jednoty věnoval. Ve společenství rosteme tehdy, když se dělíme o milosti, které naše různé tradice obdržely, a uznáváme, že zdrojem všech našich darů je Pán.
Modlitba
Tobě, Bože, náleží veškerá chvála, sláva a díkůvzdání. Při zjevení svého Syna ses dal poznat jak těm, kdo tvůj příchod už dlouho očekávali, tak těm, kdo tě nečekali. Ty znáš utrpení, které nás obklopuje, bolest způsobenou našimi rozděleními. Vidíš, jak svět zápasí a jak se stále zhoršuje situace na Blízkém východě – na místě, kde ses rozhodl narodit a které jsi posvětil svou přítomností. Prosíme tě, abys našemu srdci i mysli dal schopnost tě poznat. Když se připojujeme k mudrcům přicházejícím zdaleka, prosíme, abys naše srdce otevřel své lásce i lásce našich bratří a sester, kteří nás obklopují. Dej nám vůli a prostředky, abychom usilovali o proměnu tohoto světa a navzájem si nabízeli dary, které mohou živit naše společenství. Uděl nám své nekonečné dary a požehnání. Přijmi naši modlitbu ve jménu svého Syna Ježíše Krista, který žije a kraluje s tebou a Duchem Svatým. Amen.
8. den „Potom… jinudy odcestovali do své země“ (Mt 2,12)
Ze známých cest odloučení k novým Božím cestám
Jr 31,31–34 Uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu
Ž 16 Stezku života mi dáváš poznat
Ef 4,20–23 Obnovte se duchovním smýšlením
Mt 11,25–30 (Tys) tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým
Rozjímání
Nevíme, co si mudrci – kteří byli odborníky v astronomii a navigaci – museli myslet o varování, aby se vrátili jinou cestou. Možná byli velmi zmatení, nicméně totéž světlo, které jejich cestu osvěcovalo doposud, jim nyní ukázalo ještě jinou cestu, jinou možnost. Dostali pokyn, aby změnili směr.
Často se necháme svazovat zažitými způsoby jednání a vidění světa, a když se tyto cesty uzavřou, přemýšlíme, jak pokračovat dál. Boží prozřetelnost tu stále zůstává, aby nám ukázala, že se nám nabízí jiná cesta. Bůh je nablízku, aby obnovil svou smlouvu a pozvedl nás z frustrace, kterou prožíváme, když narazíme na překážku. Jen musíme důvěřovat, že Věčný, který nám dal světlo, najde vždy cestu vpřed, i když na našich stezkách leží nezdolatelné překážky. Vždy se dá začít znovu, pokud jsme ochotní a otevření nechat v sobě působit Ducha. Jako církve hledíme do minulosti, kde nacházíme osvícení, a hledíme do budoucnosti, kde hledáme nové cesty, jak nadále a s obnoveným zápalem vyzařovat světlo evangelia a přijímat se navzájem tak, jako nás přijímal Kristus k Boží slávě.
Na starých známých cestách kráčela křesťanská společenství odděleně jedno od druhého. Na nových cestách, kam nás Bůh volá, kráčejí křesťané společně a stávají se společníky v putování. Hledání těchto nových cest ovšem vyžaduje rozlišování, pokoru a odvahu. Nyní je čas na obrácení a smíření.
Modlitba
Milostivý Bože, když známe jen jedinou cestu a myslíme si, že se na ni musíme vrátit, nebo když se domníváme, že všechny cesty jsou zablokované, a tak propadáme zoufalství, vždycky nakonec najdeme tebe. Ty jsi Bůh obnovených zaslíbení. Objevujeme, jak před námi otevíráš novou a nečekanou cestu. Děkujeme ti, protože překonáváš naše očekávání. Děkujeme ti za tvou moudrost, která přesahuje naše chápání. Děkujeme ti, protože tvé kreativní jednání otevírá nepředstavitelné možnosti. Když marně bádáme v mapách a žádnou cestu nevidíme, vždycky nakonec najdeme tebe a ty nás přivedeš na cestu ještě dokonalejší. Prosíme tě skrze Ježíše Krista, našeho Pána, a ve společenství Ducha Svatého, abys nás vždy vedl zpět k sobě. Amen.
____________________________________________________________________________________________________________________________
Rada církví Blízkého východu
Rada církví Blízkého východu (též „Blízkovýchodní rada církví“, angl. Middle East Council of Churches) je společenství církví, které sdílejí víru v Pána Ježíše Krista jako Boha a Vykupitele v souladu s Písmem svatým a církevní tradicí. Založena byla v roce 1974, její předchůdkyně s anglickým názvem Near East Council of Churches vznikla roku 1962. Rada je regionální ekumenický orgán, který sdružuje církve kvůli vydávání společného křesťanského svědectví v místech, kde se Kristus narodil, žil, zemřel, byl pohřben a vstal z mrtvých. Geograficky se činnost rady rozprostírá od Íránu a Perského zálivu na východě po Středozemní moře a Egypt na západě. Původně k ní patřily tři církevní rodiny: evangelické církve, starobylé východní církve a východní pravoslavné církve. V roce 1990 se k radě připojila také čtvrtá rodina, katolické církve. Všechny dohromady se nyní snaží naplňovat své společné poslání a uskutečňovat vytouženou jednotu ke slávě jediného Boha.
Poslání
Posláním rady jako hmatatelného vyjádření přítomnosti křesťanů v regionu je usilovat o jejich jednotu prostřednictvím sbližování vizí, perspektiv a postojů napříč blízkovýchodními církvemi, a to zejména v otázkách týkajících se křesťanské přítomnosti a svědectví a také křesťansko-muslimských vztahů. Za poslání rady se dnes považuje zejména:
- Být mostem mezi církvemi, odstraňovat překážky a vzájemné předsudky a snažit se vydávat společné svědectví o zmrtvýchvstalém Pánu. Rada jako ekumenický orgán sdružuje velkou většinu církví na Blízkém východě a poskytuje jim prostor pro setkávání, modlitby, úvahy a analýzy i prostor mluvit jedním hlasem a společně jednat a vydávat svědectví.
- Být mostem mezi křesťany a lidmi jiných náboženství přítomných v regionu, zejména muslimy. Rada posiluje a rozvíjí dialog a partnerství s muslimy, aby tak posílila a prohloubila vzájemné přátelství a mír mezi národy pro dobro lidstva.
- Být mostem mezi Blízkým východem a zbytkem křesťanského světa. Rada se snaží být prostředníkem mezi církvemi v regionu a jejich bratry a sestrami v Kristu všude jinde.
Současná ekumenická situace Blízkého východu a její výzvy
Navzdory složitým geopolitickým okolnostem a globálním, regionálním i místním výzvám je Rada církví Blízkého východu odhodlána nadále v regionu podporovat teologickou a ekumenickou reflexi. Toto poslání naplňuje především posilováním ekumenického vzdělávání a komunikace i vytvářením sítí. Rozvíjí rovněž dialog a iniciativy směřující ke spravedlivému míru. Kromě toho pokračuje ve svém ekumenickém, humanitárním a rozvojovém snažení, když pomáhá těm nejzranitelnějším získat přístup k základním potřebám a právům. Díky důvěře, které se těší a kterou si v průběhu let vybudovala, její činnost podporují štědré příspěvky členských církví i ekumenických a globálních partnerských subjektů. Rada si uvědomuje klíčovou úlohu, kterou její partneři hrají při prosazování a dosahování cílů zaměřených na podporu lidské důstojnosti a péče o Boží stvoření.
Mimořádný význam má rozhodnutí rady upevnit svůj regionální ekumenický dosah a rada se jím zavazuje napomáhat tomu, aby byl hlas zdejších církví slyšet na všech regionálních a mezinárodních fórech. Společně s dalšími se proto podílí na nových iniciativách založených na „partnerství v občanství“, přijímá rozmanitost a slouží posílení apoštolského poslání, svědectví a konstruktivní úlohy křesťanů v regionu. Tyto iniciativy připravují půdu pro mezikulturní výměnu názorů a hodnot, která přesahuje ideologické a dogmatické rozdíly.
Církve Blízkého východu navíc čelí různým výzvám, které ovlivňují jejich ekumenický život a svědectví. Mnohé z nich přitom mají hluboké kořeny v dějinách této oblasti, jejích náboženských a kulturních tradicích, následných ekonomických krizích a také geopolitických bojích o moc, které tento region i nadále ovlivňují. První a nejvýznamnější taková výzva současnosti zahrnuje samotné pokračování křesťanské přítomnosti v regionu. Desetiletí trvalých konfliktů i politických nepokojů v různých zemích regionu, jako je Libanon, Irák, Írán, Sýrie a Egypt, už od palestinské an-Nakby v roce 1948 dále zesilují trend křesťanské emigrace, čímž dramaticky klesá počet věřících a zároveň je tak ohrožována stabilita křesťanské přítomnosti.
Dlouhé dějiny křesťanství v oblasti Blízkého východu však vedle fází stagnace a úpadku zaznamenaly také fáze oživení a znovuzrození. Zatímco se jedni zaměřují na klesající přítomnost křesťanů v regionu, další naproti tomu kladou větší důraz na kvalitu svědectví a duchovního života, který tato společenství oživuje. Tyto dva pohledy se přitom ani zdaleka nevylučují, naopak: úzce spolu souvisejí, neboť přítomnost křesťanů má smysl pouze tehdy, slouží-li jejich poslání. A hlavní poslání křesťanů v této oblasti dnes spočívá v jejich schopnosti spolupracovat se svými partnery v občanské společnosti při ochraně rozmanitosti, ať už na rovině lidské, ekumenické nebo mezináboženské, a při budování odolnosti tváří v tvář různým společným výzvám.
Během 21. století došlo v dramatických dějinách Blízkého východu k dalšímu zlomu. V posledních dvou desetiletích jsme hned v několika zemích tohoto regionu byli na všech úrovních společnosti svědky hlubokých změn spojených s rozpadem vládního aparátu. Oblast Blízkého východu trpí pokračujícími vojenskými konflikty, oslabením ekonomické odolnosti i sociálních struktur, vynucenými demografickými změnami a opomíjením hodnotových systémů.
Svědectví a přítomnost křesťanů na Blízkém východě byly těmito vleklými krizemi a konflikty do hloubky ovlivněny, a proto je nyní zásadní, aby všichni ekumeničtí partneři a další humanitární a rozvojové subjekty dokázali správně pochopit současnou situaci i důsledky dramatického poklesu počtu křesťanů. Mnohé západní intervence na Blízkém východě vycházejí ze „západního vnímání“ toho, co Východ potřebuje, a dosud dostatečně nezohledňovaly perspektivy zdejších církví a obyvatel. Církve, jednotlivci i vlády zpochybňují životaschopnost křesťanského svědectví, a tedy i samotnou budoucnost křesťanství na Blízkém východě. V důsledku toho křesťanská společenství přehodnocují roli církve a jejích institucí. Jaký model „partnerství v občanství“, rozmanitosti a soužití s muslimy a židy mohou křesťané nabídnout regionu i globalizovanému světu? A konečně, v čem spočívá prorocká úloha rady pro obnovený, spravedlivý, mírový a udržitelný Blízký východ?
Postavit se výzvám
K řešení těchto otázek si rada stanovuje tyto různé způsoby své práce:
- Usiluje o církevní a teologickou obnovu, která by její službu proměnila zdůrazněním zásadní role mladých lidí, znevýhodněných sociální nespravedlností i všudypřítomným násilím. Těžkosti, kterým mladí lidé čelí, ještě umocňuje internet a sociální sítě, které je svádějí k tomu, aby zpochybňovali budoucnost svého žití v tomto regionu.
- Rozšiřuje již existující modely soužití, pohostinnosti a náboženské rozmanitosti tváří v tvář rozsáhlé polarizaci loajality. V tomto ohledu se rada snaží reagovat na zoufalou situaci uprchlíků v regionu a vycházet vstříc potřebám migrantů, jako jsou například četné pomocnice v domácnosti. Usiluje rovněž o obnovení spravedlivého a životaschopného míru pro všechny. Obzvláště je znepokojena absencí trvalého a spravedlivého řešení pro palestinské uprchlíky, pokračujícím pomalým, ale vytrvalým vyháněním Palestinců z Jeruzaléma a Západního břehu Jordánu a nadále probíhající marginalizací a diskriminací Palestinců v ostatních zemích regionu. Toto nespravedlivé zacházení dále snižuje důstojnost, práva a příležitosti obyvatelstva traumatizovaného dlouholetým vysídlením. Práce oddělení rady pro služby palestinským uprchlíkům je proto stejně aktuální jako kdykoli předtím.
Radu církví Blízkého východu v jejím úsilí o podporu součinnosti a soudržnosti mezi křesťany povzbuzuje odhodlání většiny hlav církví zachovat tento orgán navzdory všem stávajícím problémům i vyjádření spoluúčasti a podpory ze strany křesťanských teologů, církví a vedoucích představitelů různých společenství v regionu. Proto pokračuje ve svém díle a modlitbách, aby Kristovo světlo na Východě zářilo stále jasněji.
