Kartička číslo třináct - 1. neděle adventní
O Božím plánu se světem
„Stala se hrozná věc!“ křičela rozrušená Jája a vlétla do hnízda tak rychle, jako ještě nikdy. „Tetu sýkorku chytila kočka!“ „To mě mrzí,“ odvětila máma. „Je to opravdu smutná zpráva. Ale nedá se nic dělat, to se bohužel stává.“ Dcera to ale pořád nemohla rozdýchat. „Já nechápu, proč by ptáčci měli umírat. Proč existují kočky, které nás loví? A proč život každého zvířátka musí někdy skončit? A jak na to, mámo, můžeš říct, že se to prostě stává?“
Jáje to nešlo do hlavy. Nervózně poskakovala po keři a hlavou se jí honila hromada myšlenek, až se v nich začínala sama ztrácet. Bylo jí smutno z toho, že už nikdy neuvidí tetu sýkorku. Daleko víc jí ale vrtala hlavou úplně jiná věc, nad kterou ještě nikdy nepřemítala. Rozhodla se na ni zeptat tatínka. „Tati, a když už tu teta sýkorka není, znamená to, že ani vy tu jednou nebudete? A co já? Co Edík? Emička? A co celý svět? Bude tu navždy? Já nechci, aby to tu všechno skončilo!“ Táta se zamyslel. Po chvíli rozvažování se pokusil celou záležitost vysvětlit: „Drahá Jájo, vím, že je to pro tebe novinka a že je to asi těžké přijmout, ale je to tak. Všechno jednou skončí. Život každého z nás je omezený. I životy lidí. I tento svět jednou skončí.
Jája si nebyla jistá, co tím táta myslí. „Chci být chvíli sama,“ řekla a vyletěla ven z hnízda. „Počkej!“ volal na ni. „Ještě jsem ti to nedořekl.“ Jája už ale byla příliš daleko na to, aby ho slyšela. Táta tedy jen mávnul křídlem a řekl si, že se určitě brzy vrátí.
To se ale bohužel nestalo. Když byla Jája pryč už dobré dvě hodiny, rozhodl se starostlivý otec, že ji půjde hledat. Poprosil Edu, aby mu pomohl. Jeden letěl nalevo k městu a druhý napravo k lesu, Emu ale nikde nenašli. Táta už byl opravdu nervózní. „Doufám, že se sama vrátí. Mám o ni opravdu strach, snad se jí nic nestalo.“
Když se pomalým tempem spolu se synem vraceli domů, zahlédli něco povědomého sedět na lípě u cesty. Přiletěli blíž a ejhle! Byla to Jája. „Jájinko, pojď s námi domů,“ prosil ji bráška. „Nepůjdu. Chci být sama. A víte proč? Vy mě totiž pořád vodíte za nos s tím vaším Bohem. Ale já už vám nevěřím. Kdyby Bůh byl dobrý, tak by to na světě nezařídil tak, že by zvířátka a lidé umírali. A už vůbec by nechtěl, aby takový krásný svět skončil.“
Tátovi už bylo jasné, proč jeho dcera naštvaně uletěla. Pokusil se proto nedorozumění, které mezi nimi vzniklo, vysvětlit: „Víš, já jsem ti to nestihl dopovědět. Bůh to tak zařídil, protože ví, že pro nás má nachystáno ještě něco lepšího, než je tento život a tento svět. Až z něj odejdeme, budeme už jenom s ním. Budeme šťastní víc než tady na zemi. Bude to tak krásné, že si to teď jen těžko dokážeme představit. Ale k tomu, abychom u něj jednou mohli být, je velmi důležitá jedna věc.“
„Teď už to chápu!“ odpověděla Jája o poznání veseleji než před chvílí. „Dopověz mi to, táto, prosím. Chci vědět, co můžu udělat pro to, abych jednou mohla být s Bohem.“ Táta tedy pokračoval: „Nevíme, jak dlouho tady na zemi budeme. Proto je třeba, abychom pořád žili tak, jak nejlépe dokážeme. Abychom na sebe byli navzájem hodní a pomáhali si. A hlavně abychom mysleli na Boha a modlili se. Náš čas na tomto světě jednou skončí. Může to přijít kdykoli. Nemusíme se ale ničeho bát, protože se můžeme spolehnout na Boha, že má všechno dobře naplánované.“
Lk 21,36: Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.
V dnešním evangeliu čteme o konci světa. Nikdo neví, kdy přijde. V dnešním příběhu se Jája vyrovnávala s tím, že odešla teta sýkorka. Bylo to pro ni nečekané a uvědomila si přitom, že každý život jednou skončí. Je potřeba, abychom nezapomínali na to, že jednou přijde konec, že třeba být připraveni.
Nezapomeň na adventní úkol - tento týden se modlíme za dobrý život a setkání s Bohem v nebi. Každý den se pomodli za jednoho člověka, kterého znáš a namaluj ho na kartu, kterou jsi si vzal v kostele.
Tip na modlitbu:
Náš nebeský tatínku, věříme, že nás máš rád a že jsi pořád s námi. Děkujeme ti, že jsi nám dal život, že můžeme být na této zemi. Prosíme tě, abychom dokázali čas, který tady máme, co nejlépe využít. Abychom dělali dobré věci, měli se navzájem rádi, pomáhali si a také poznávali tebe. Chceme se snažit žít co nejlépe.
