Kartička číslo třicet pět - Zmrtvýchvstání Páně
Probuzení
Je noc. Celá krajina odpočívá. Všem členům ptačí rodiny se dobře spí. Mají za sebou náročný den, a tak dnes ulehli ke spánku brzy. Eda, Jája a Ema si dnes hráli se svými kamarády – strnadími dětmi Májou a Kájou. Domluvili se, že se s nimi sejdou na půl cesty mezi jejich domovy, aby to neměli tak daleko. Bylo jim dnes krásně.
Noční ticho však najednou prorazil zvuk zvonu, který k nim doléhal z města. „Bim, bam!“ duněly zvony. Jako první se probudila Ema. Bála se. Šťouchla do Jáji, která spala hned vedle ní. Pošeptala jí: „Jájo, slyšíš to? Co je to za divný zvuk? Mám trochu strach.“ Než jí to ale stihla doříct, už se budil i Eda a brzy po něm i máma s tátou. Při takovém hluku se totiž nedalo spát. Děti byly zmatené, ale rodiče přesně věděli, o co jde. Hned to dětem vysvětlili: „Nebojte se, to je kostelní zvon. Dnes totiž mají lidé velkou slavnost.“ „A proč to slaví v noci?“ zeptal se nechápavě Eda. „Říká se jí vigilie. Dnes je sobota a zítra bude největší svátek – neděle vzkříšení. Lidé oslavují, že Ježíš vstal z mrtvých. No a na vigilii se chodí vždy po setmění předchozí den. V době, kdy žil Ježíš, totiž nový den začínal už se západem slunce.“ „Aha, tak tomu rozumím,“ přikyvoval Eda.
Táta Strnad pak navrhl: „Co kdybychom se tam letěli podívat?“ „Ano, ano, ano!“ pískaly nadšením děti. U kostela ještě nebyly. A letět tam v noci je velké dobrodružství. Vůbec jim nevadilo, že je tma. Bylo jim jasné, že takovou příležitost jen tak mít nebudou.
Letěli tedy do města. Kostel se nachází na kopci, takže je mezi ostatními domy dobře vidět. Sedli si na okno a skrz barevnou vitráž se dívali dovnitř. Kostel byl plný lidí, kteří zpívali z modrých knížek „Aleluja, aleluja!“ Ema, Jája ani Eda tomu slovu nerozuměli. Než se ale stačili zeptat, co znamená, máma jim to prozradila: „Slovo „Aleluja“ znamená „Chvalte Boha“. Lidé ho zpívají, protože tím vyjadřují svou radost nad tím, že Ježíš zvítězil nad smrtí a žije.“
Ptáčci se pak ještě chvíli dívali. Lidé sedali a vstávali, modlili se a zpívali. Kněz pak proměňoval bílý oplatek a víno v tělo a krev Krista. Byli z toho u vytržení. Když mše svatá skončila a lidé začali vycházet ven z kostela, odletěli zase zpátky domů. Než se uložili zpátky ke spaní, děkovali rodičům, že jim umožnili zažít tak velkou věc.
Jan 20,1: „Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn."
Zopakujte si doma společně události Velkého pátku, Bílé soboty a Neděle Zmrtvýchvstání. Uvědomte si, proč Ježíš zemřel – že nespáchal žádný hřích, ale vzal na sebe hříchy naše, a tím nás zachránil. O tři dny později se ale stal zázrak a on vstal z hrobu a byl zase živý.
Tip na modlitbu: zazpívej si svoji oblíbenou velikonoční píseň
Heslo k získání nedělní kartičky číslo 36 v neděli 24. dubna: vigilie
