Kartička číslo šestnáct - 4. neděle adventní
Návštěva
Rodiče se rozhodli, že spolu s dětmi navštíví známou rodinu strnadů, kteří bydlí za městem. Byla to k nim ale dálka a dětem se v chladném počasí příliš cestovat nechtělo. „Musíme tam zaletět dříve, než napadne sníh,“ vysvětlovala maminka. „Uvidíte, že se vám tam bude moc líbit. Mají taky děti, budete si moct společně hrát. Pokud nepoletíme teď, dostaneme se tam až na jaře. Myslím, že by nám to všem bylo zpětně líto.“
Jája i Eda jsou z toho mrzutí. Tentokrát se k nim přidala i malá Ema, které se taky moc nechce. „Už začíná chytat vaše manýry,“ komentoval to tatínek. I přes značný odpor dětí se ale rodina k přátelům vydala. Po cestě každý u pole posbírali do zobáčku nějaká zrníčka, aby na návštěvu nepřiletěli s prázdnou.
Kamarádi je přivítali s otevřenou náručí. „Jsme tak vděční, že jste se za námi vypravili, i když je to kus cesty a venku je zima. Moc rádi vás vidíme a věříme, že spolu prožijeme hezký čas.“ Ema, Eda a Jája se seznámili s Májou a Kájou. Hned si porozuměli, a jen co společně s rodiči sezobali po náročné cestě pár zrníček obilí, vyletěli ven a začali vymýšlet, jakou hru si společně zahrají. A dokonce jim vůbec nevadilo, že je zima. Vždyť při pohybu se přece zahřejí. Rodiče se smáli a při pohledu na své děti si nemohli odpustit láskyplnou poznámku: „A to se jim sem vůbec nechtělo. Celou dobu jsme jim říkali, že se jim návštěva bude líbit, a ony nám nevěřily.“ Tatínkové i mámy byli rádi, že se děti dokážou zabavit bez nich. Povídali si, co je v obou rodinách nového, a byli šťastní, že se po dlouhé době vidí.
Když nastal čas k návratu domů, Jáje, Edíkovi ani Emičce se vůbec nechtělo. Přemlouvali rodiče, aby mohli ještě chvilku zůstat. Ti ale nesouhlasili, protože se stmívalo a byl nejvyšší čas vydat se na cestu domů. Děti i dospělí se proto rozloučili a slíbili si, že se budou navštěvovat i nadále.
Jen co se Strnadovi nožkama odrazili od země a vzlétli do oblak, děti začaly jeden přes druhého vykřikovat: „To byla ale krásná návštěva! Tak dobře jsme se vydováděli!“ A rodičům vyprávěly o tom, jaké hry hrály. Nejvíce se jim líbila hra na honěnou. Dokonce už ji tentokrát zvládla i malá Emča. „Jsme rádi, děti, že se vám návštěva líbila,“ odpověděli na to rodiče. „A také jsme rádi, že jsme si všichni společně vyzkoušeli, že pro dobré kamarádství je třeba něco obětovat. Kdybychom se nepřemohli a nevydali se na cestu i přes to, že se nám nechtělo a že je zima, nezažili bychom s přáteli tyto krásné chvíle.“
Když se vrátili domů, byli velmi unavení. Bylo to opravdu náročný den. Jen co děti přistály v hnízdě, už spaly. Rodiče je přikryli svými křídly a také spokojeně ulehli. Byli rádi, že jsou jejich děti šťastné a že už ví, že dobré přátelství něco stojí.
Lk 1,44: Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně.
Dnešní den je celý o radosti ze setkání. Maria se setkala s Alžbětou a obě se z toho velmi radovaly. Ptáčci se setkali se svými kamarády a užili si spolu spoustu legrace. Setkání se vyznačují tím, že aby se mohla uskutečnit, je potřeba, aby ti, kdo se chtějí setkat, vynaložili nějaké úsilí. Marie se musela vydat na dlouhou cestu. Ptáčci také museli letět daleko. Ale všechna ta setkání za to stála. Vztahy s druhými lidmi jsou moc důležité, ale aby mohly být hezké a pevné, je potřeba jim věnovat čas a úsilí. Někdy to pro nás možná bude znamenat vzdát se na chvíli svého pohodlí, ale rozhodně to stojí za to.
Nezapomeň na poslední adventní úkol - tématem je obdarovávání. Tento týden kartičky domaluj, vystříhej a věnuj někomu, koho máš rád/a. Pokud sis kartu nevzal v kostele, najdeš ji zde. Jestli se ti podaří úkol splnit vystřihni z karty kolečko a připevni ho na Boží hod vánoční v kostele na nástěnku.
Pozor příští týden máš mimořádnou příležitost získat 2 kartičky během jednoho víkendu! V sobotu 25. prosince kartičku číslo 17 a v neděli 26. prosince kartičku číslo 18.
Tip na modlitbu: vzpomeň v modlitbě na své příbuzné a přátele
Heslo k získání nedělní kartičky číslo 17 v sobotu 25. prosince: setkání
