Kartička číslo sedmnáct - Narození Páně
O Vánocích
Rodiče Strnadovi se rozhodli, že dětem povypráví vánoční příběh. Začala máma. „Milé děti, tento příběh se odehrál před více než dvěma tisíci lety. V té době panoval v jedné zemi mocný císař, který chtěl vědět, kolik lidí žije v jeho říši. Proto se rozhodl provést soupis lidu. Každý se musel vydat do města, odkud pocházela jeho rodina, aby se tam zapsal do velké knihy. Marii se mělo už brzy narodit miminko, takže cesta pro ni byla náročná, ale nedalo se nic dělat, protože nařízení císaře museli poslechnout.“
Táta pokračoval. „Vydali se tedy…“ „Na výlet!“ skočil mu do řeči Eda. „Ale no tak, Edíku, copak ty vůbec neposloucháš? Ne, nešli na výlet. Šli se zapsat do velké knihy, jak říkala maminka. Do města Betléma. Když tam byli, Maria porodila syna Ježíše, zavinula ho do plenek a položila ho do jeslí. To je takové krmítko, ze kterého jedí velká zvířata.
Nedaleko byli pastýři, kteří hlídali svá stáda ovcí. Ukázal se jim anděl a řekl jim: „Nebojte se, chci vám říct něco radostného. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán.“ Pak pastýři viděli celé zástupy andělů, kteří zpívali: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi!““
Edovi vrtala hlavou jedna věc. „Já pořád nechápu, proč se Ježíšek narodil do takové chudoby. Vždyť jsme si nedávno říkali, že je Král. Ale on neměl ani vlastní postýlku.“ Rodiče měli radost, že jejich syn nad příběhem přemýšlí. „Edíku, Bůh nás má tak rád, že se ze svého nebeského království rozhodl sestoupit sem na zem. Stal se tak chudým, jak jen chudý může člověk být.“ Eda zakroutil hlavou. „To tedy vůbec nechápu. Kdybych já byl král, zůstal bych ve svém království a užíval bych si svého bohatství.“ „Víš, Bůh to udělal z lásky k nám. Má nás tak moc rád, že se klidně kvůli tomu stal člověkem, a dokonce jedním z nejchudších na zemi. Nepřišel totiž mezi lidi jen tak. Přišel, protože chtěl všechny zachránit. O tom si ale povíme zase někdy jindy.“
Už bylo pozdě večer a ptačí rodiče i děti se uložili ke spánku. Děti se těšily, až se v dalších dnech o Boží lásce k nám dozvědí víc.
Lk 2,11: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán.
Příběh, který si převyprávěla ptačí rodina se stal už dávno, před více než dvěma tisíci lety. Je ale pořád důležitý, protože je to událost, která ovlivnila život každého člověka. I každého z nás. Bůh nám z lásky dal svého Syna Ježíše. Jako je Bůh náš Otec, tak je Ježíš náš Bratr a má každého z nás rád.
Tip na aktivitu: přehraj si s tvojí rodinou vánoční příběh. Můžeš přitom použít postavičky, které najdeš zde.
Lukáš 2,1–14: V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu: To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Quirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení.“
Tip na modlitbu: zazpívejte si doma společně píseň „Narodil se Kristus Pán“
Heslo k získání nedělní kartičky číslo 18 v neděli 26. prosince: Betlém
