Kartička číslo osmnáct - Svaté rodiny
Ztracená Ema
Když se ráno ptačí rodina probudila, nastal v hnízdě poprask. Doma totiž chyběla malá Ema. Rodiče byli značně vyděšení a chtěli ji hned letět hledat. Nechápali, kam se poděla. Možná se dnes probudila velmi brzy a rozhodla se, že se proletí po venku.
„Rozdělíme se a poletíme každý na jinou stranu, jako když jsme hledali Jáju,“ rozhodl táta. Když se ale po nějaké době zase sešli doma, zjistili, že nikdo z nich při hledání nebyl úspěšný. Edu pak napadlo, že by mohli o pomoc s pátráním poprosit všechny své kamarády.
„Skvělé, tak se zase rozdělíme. Edo, ty poletíš k lesu za veverkou a ježkem. Jájo, vyprav se, prosím, do města za vosou. Máma zůstane doma a bude čekat, jestli se náhodu Ema nevrátí sama. A já se poletím zeptat k našim přátelům strnadům a po cestě se zastavím za ještěrkou,“ rozhodl táta.
Nebylo na co čekat. Ptáčci hned letěli na místa, která jim táta určil, aby se zeptali svých přátel, zda Emu neviděli. Také je chtěli poprosit, aby dávali pozor, jestli se Ema náhodou neobjeví. Máma čekala doma.
Když se postupně začali vracet, nejdřív přinášeli samé neveselé zprávy. První se vrátila Jája. „Nemohla jsem vosu Alenku najít, ale nakonec jsem ji přece jen objevila. Emu neviděla a nemůže nám ani pomoct s hledáním, protože je zima a v zimě musejí být všechny vosy zalezlé.“ Po ní přiletěl Eda. „Esterka i František spali zimním spánkem, ale slíbili mi, že teď zůstanou vzhůru a budou hlídat les.“
Tatínek se dlouho nevracel. Nebylo se čemu divit, protože si sám zvolil tu nejdelší cestu. Nakonec v dálce uviděli žlutou tečku. „To je on!“ volali. Později si ale všimli, že vedle něj letí ještě jeden ptáček. Doufali, že to bude Ema. A byla. Když přiletěli, všichni Emu objali. Máma se jí hned ptala: „Kde jsi byla, drahá? My jsme se o tebe tak báli!“ Ale Ema ze sebe nevydala ani hlásku. Proto za ni odpověděl tatínek: „Emča byla u strnadů a hrála si s Májou a Kájou. Bojí se, že se na ni s maminkou budeme zlobit.“ V tu chvíli malá promluvila: „Já jsem se ráno probudila a napadlo mě, že by bylo skvělé moct si dneska hrát s kamarády. Tak jsem letěla za nimi. Vůbec mi nedošlo, že o mě budete mít strach.“ Máma na to odpověděla: „Dítě naše, moc prosím, už nám to nikdy nedělej. Nechceme se na tebe zlobit, ale dnešní den pro nás byl opravdu náročný. Máme tě moc rádi, záleží nám na tobě a báli jsme se, že ses někde ztratila.“
Emička pak slíbila, že už nikdy bez dovolení rodičů ven nepoletí. Ví, že rodičům záleží na tom, aby byla v bezpečí.
Lk 2,51: Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je.
V dnešním evangeliu je příběh o tom, jak se Ježíš ztratil svým rodičům a oni ho hledali, protože o něj měli strach. Stejně tak se rodiče báli o malou Emu, když se dlouho neukázala doma, a začali ji hledat. Naši rodiče by nás taky hledali, kdybychom se ztratili. Mají nás rádi a báli by se o nás. Rodiče pro nás chtějí to nejlepší. Někdy se nám to nezdá. Třeba když nám něco zakazují. Dělají to ale proto, že nás mají rádi a moc jim na nás záleží.
Pozor příští týden máš opět příležitost získat 2 kartičky během jednoho víkendu! V sobotu ledna kartičku číslo 19 a v neděli 2. ledna kartičku číslo 20.
Tip na modlitbu: poděkuj Bohu za maminku a tatínka
Heslo k získání nedělní kartičky číslo 19 v sobotu 1. ledna: odpověď na otázku "V jakém městě zůstal Ježíš sám bez rodičů, když mu bylo 12 let?"
