Kartička číslo dvanáct - Krista Krále
Kdo je král?
Dneska je venku velmi škaredé počasí. Nebe se skrylo za velké šedavé mraky a po listech stromů i po trávě už od rána tančí studené kapky deště. Rodiče proto rozhodnou, že celá rodina zůstane schovaná pod keřem. Edovi a Jáje je to líto, a tak s nimi vůbec není řeč. Máma by je ráda trochu rozptýlila, a tak ji napadne, že jim trochu ozvláštní společný oběd. „Milé děti, mám pro vás soutěž. Ten z vás, kdo první sezobe všechna semínka, která vám táta přichystal k obědu, bude král. Ale dávejte pozor, ať vám nezaskočí v krku.“ To se jim líbilo. Když máma klání odstartovala, Eda s Jájou se pustili do jídla. Emička soutěžit nechtěla.
Nejdřív vedl Eda, ale Jája ho nakonec předběhla. „Už jsem hotová!“ zapískala vesele. „No jo, zase jsi byla rychlejší, ségra. Ty vždycky vyhráváš. Když jsme hledali čtyřlístky, tak jsi ho taky našla první.“ „To máš pravdu,“ povídá na to Jája. „Ale to přece nic neznamená. Já jsem možná byla úspěšná ve hrách, ale tobě se zase povedly jiné skvělé věci. Vzpomeň si třeba, jak jsi ve městě na hřišti zachránil Kristýnku před vosím bodnutím. Nebo jak jsi věnoval Emičce svůj čtyřlístek. To by třeba mě vůbec nenapadlo. Obdivovala jsem tě. A myslím, že to je důležitější než vyhrát soutěž.“
Ptačí sourozenci pak pro ukrácení dlouhé chvíle začali vzpomínat, co všechno se jim za poslední dobu podařilo. „Také často vzpomínám na to, jak jsme se byli omluvit ježkovi. Jsem tak rád, že jsme to udělali. Myslím, že kdyby nás k tomu táta nepobídnul, dodnes by nás to trápilo.“ „Já jsem zase ráda,“ dodala Jája, „že jsme zažili ten velký déšť a mlhu v lese. Moc jsem se bála, ale díky tomuhle zážitku jsem si uvědomila, že Bůh je opravdu s námi v každé situaci. Že nás nenechá o samotě a že se na něj můžeme kdykoli obrátit.“
Táta se pak zajímal: „A kde se vám líbilo nejvíc?“ Sourozenci mu však nedokázali odpovědět. Vzpomínali na les, louky i skálu s orlím hnízdem. Na veverku Esterku, na ježka Františka i na ještěrku Rozárku. Povídali o tom, že se jim stýská po teplých letních dnech, kdy mohou klidně celý den poletovat po okolí, cestovat do dálek, potkávat se s kamarády, ale že už ví, že Pán Bůh nechává zemi odpočinout a nabrat novou sílu.
„Já vůbec nevím, kde to bylo nejlepší. Celá příroda je prostě tak krásná! A mít dobré kamarády je taky super,“ rozplývala se Jája. „Pořád musím přemýšlet o tom, jak je možné, že Bůh dokáže udělat takovou krásu. Namalovat každý list úplně jinak. Udělat vysoké skály. Zkrášlit každou květinu. Vytvořit hustou mlhu. A jak to skvěle vymyslel, že tady nejsme sami. Společně s ostatními zvířátky i s lidmi je to tu totiž mnohem lepší.“ Táta jí na to odpověděl: „A představ si, že Bůh nám dal jednoho speciálního kamaráda. Víš, jak jsme si říkali, že Bůh je náš Otec? Tak máme i nebeského bratra. Je to Ježíš, Boží Syn. A má nás také moc rád, stejně jako Bůh. A kromě toho, že je to náš bratr, tak je také Král. Ale jiný, než o jakého jsme dnes u oběda soutěžili. To byla jen taková hra. Ježíš je Králem celé země i nebe.“
Ptačí sourozenci byli překvapení. Měli ale také velkou radost, protože mít bratra Ježíše, který je zároveň Král, je přece skvělé. Zatím si nebyli jistí, co to přesně znamená, ale věděli, že chtějí Ježíše více poznávat.
Jan 18,33b-37): Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě.
Ježíš je opravdový Král. Kraluje nad celou zemí. Nemá ale takové království, jaké známe z pohádek. Jeho království nemůžeme vidět, protože je v nebi. Je ještě daleko větší a krásnější, takže si to jen těžko dokážeme představit. Boží království je věčné a nezničitelné.
Pokus se porovnat pozemského krále a Ježíše.
Tip na modlitbu:
Postupně každý říká: "Ty jsi král ... (doplní podle sebe: země, přírosy, vody, lidí, ...) a ostatní odpovídají: „Chválíme tě, Pane.“
