Kartička číslo dvacet tři - 3. neděle v mezidobí
Sourozenci
Ptáčci odpočívali v hnízdě, když vtom uslyšeli nějaký hluk. Někdo byl na louce. Edovi a Jáje to nedalo a vyletěli ven, aby zjistili, co se děje. Nedaleko od keře uviděli rodinu – mámu, tátu a tři děti. Byli to dva kluci a jedna holčička. Vyšli si společně na zimní procházku
„Jé, to je skoro jako u nás! Nás je také pět, ale na rozdíl od nich jsme dvě holky a jeden kluk,“ zasmála se Ema. Oba byli rádi, že mají nějaké povyražení, proto se rozhodli usadit se na nedaleký strom tak, aby měli na rodinu dobrý výhled a mohli je pozorovat.
„Mamí, můžeme se vyválet ve sněhu?“ volal jeden z kluků. „Můžete, ale až půjdeme zpátky, protože byste pak byli mokří a museli bychom se vrátit domů hned,“ odpověděla máma. Děti byly veselé a plné energie. Utíkaly společně několik metrů před rodiči. Také dělaly koule ze sněhu a házely je po sobě.
V jednu chvíli se nejmladší holčička na chvíli zastavila, dřepla si a upravovala si botu. Bráchové si toho všimli, podívali se na sebe, zašklebili se a rozběhli se po zasněžené cestě dopředu. Chtěli sestře utéct. Za zatáčkou se schovali za strom a čekali na ni.
Sestřička se je snažila doběhnout. Když míjela místo, kde byli schovaní, nevšimla si jich a utíkala dál. Oni ji nechali ještě chvilku běžet, pak na ni zavolali a smáli se, že se jich nevšimla.
Jejich rodiče to viděli a zavolali si je všechny k sobě. „Kluci, to se nedělá,“ vysvětloval jim táta. „Na vašem chování mi vadily hned dvě věci. Za prvé jste zneužili toho, že vaše sestřička se zdržela, a utekli jste jí. Za druhé jste se jí smáli, že si vás nevšimla, a navíc jste se jí schválně schovali. Takové jednání není správné. Chtěl bych, abyste se jí omluvili.“
Kluci provinile sklonili hlavu, obrátili se k malé slečně a zkroušeně špitli: „Promiň.“ Sestra se ale smála a ihned odpověděla: „To je v pohodě, já se na vás nezlobím.“ Pak dodala: „Hele, co jsem našla v kapse.“ Vytáhla tři bonbóny a každému z bratrů dala po jednom.
Eda s Jájou to nechápavě sledovali. „Jak je možné, že se na ně nezlobí? To já bych se hned urazil, kdyby mi to někdo udělal,“ kroutil svou malou ptačí hlavou Eda. Jája ale měla jiný názor. „Myslím, že se ta holčička zachovala správně. Vždyť Pán Bůh nás přece zve k tomu, abychom na sebe byli hodní. Podle toho všichni poznají, že ho máme rádi.“
Lk 4,18-19: Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.
Podle toho, jak se člověk chová, lze rozlišit, co je zač. Podle toho, jak se chováme, mohou druzí lidé poznat, že máme rádi Ježíše. A jak bychom měli jednat? Třeba jako holčička z dnešního příběhu, která byla na své bratry hodná.
Tip na modlitbu: Bože, víme, že je důležité, jak se chováme. Chceme tě teď společně prosit, abys nám pomáhal chovat se k druhým lidem hezky, aby podle toho poznali, že patříme k tobě.“Pak může postupně každý říct prosbu, ve které vyjádří svou touhu po určitém způsobu chování (např. „Bože, prosíme tě, abychom neodmlouvali rodičům, abychom pomáhali sourozencům, abychom nekřičeli na spolužáky atd.“) Všichni ostatní pak společně dodávají: „Prosíme tě, Bože.“
Heslo k získání nedělní kartičky číslo 24 v neděli 30. ledna: Je důležité jak se chovám.
