MENU||| |||
Římskokatolická
farnost Polička

Kartička číslo dvacet šest - 6. neděle v mezidobí

Esterce se stýská

Když se jedno studené únorové odpoledne rozhodli ptačí sourozenci na chvilku proletět, čekalo je venku překvapení. Potkali veverku Esterku! Když už zdálky zahlédli její nazrzlý kožíšek, velmi se divili a letěli rychle k ní.

„Ahoj, Esterko!“ volali. „Ahój, zrovna běžím za vámi! Moc se mi po vás stýskalo. Nemohla jsem z toho vůbec spát. A to my veverky spíme zimním spánkem celou zimu.“ Ptáčci z toho byli celí překvapení. Zároveň ale byli moc rádi, že Esterku vidí. Posadili se společně na nejbližší strom a povídali si. Esterka jim vyprávěla, že je už od prosince zalezlá ve svém pelíšku a je jí tam samotné smutno. Nemůže si ani hrát s ostatními veverkami, protože všechny spí.

Najednou se ozvalo od kořene stromu: „Cha chá, tak tak ty se bojíš sama v lese, jo? Ty jsi teda pěkný strašpytel! S tebou bych se nechtěl kamarádit.“ Byl to zajíc. Přiskákal pod strom, aniž by ho ve sněhu slyšeli, a celou dobu je poslouchal. Zajíci totiž zimním spánkem nespí. Edu a Jáju to naštvalo. Rozhodli se, že se pokusí zajíce zahnat. Zamávali křídly, vyletěli do vzduchu a namířili si to přímo na něj. Ten se lekl a utekl.

Když se posadili zpátky na strom k Esterce, všimli si, že má v očích slzičky. Chtěli ji nějak utěšit. Chvíli přemýšleli, co by mohli udělat nebo říct. Eda jí pak pověděl: „Esterko, neplač. Jsem si jistý, že náš nebeský Tatínek, Bůh, by se tě zastal. On má rád všechny, kdo jsou smutní a kdo musejí snášet posměch od jiných.“ Veverka si utřela slzičky a zkusila se usmát. Poprosila ptáčky, jestli by ji doprovodili domů. Ti rádi souhlasili. Letěli s ní tedy ještě k lesu a pak se vrátili domů do hnízda.

Doma pak rodičům povídali o svém zážitku. O tom, jak se Esterce stýskalo, i o zajícovi, který se jí posmíval. Eda se pak taky svěřil tátovi, jak se snažil Esterku utěšit. Ptal se ho, jestli to řekl správně. „Skvěle jsi to pověděl, Edíku,“ odpověděl nadšeně táta. „Pán Bůh má opravdu rád všechny smutné. A dokonce slibuje, že jednou budou šťastní a že se budou zase smát.“

 

Lk 6,23: Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu.
Chtěl  bys mít hlad nebo být smutný? Určitě ne. Ježíš ale v dnešním evangeliu říká, že máme mít radost z toho, když jsme smutní, nic se nám nedaří nebo když jsme chudí a nemáme kde bydlet - nebo na rozdíl od svých spolužáků nemáme mobil a dobrou svačinu, bývá nám zima ve staré bundě a nechce se s námi proto nikdo kamarádit. To zní dost šíleně, viď? Ale šílené to není.
Ten kdo je smutný a nikdo ho nepotěší, kdo je chudý a ostatní se mu proto posmívají a nepomohou mu, tomu Ježíš slibuje, že ho potěší sám nejen jednou v nebi, ale i tady na zemi.
A co tedy máme dělat my, kteří jsme veselí, zdraví a nic nám nechybí? Ježíš je Bůh, všechno by si mohl udělat sám, ale jsme pro něho důležití.  Má rád, když s námi může počítat a má rád, když mu pomáháme. Na pomoc Ježíšovi není nikdo malý.
Pokud mám lepší svačinu než spolužák, můžu se s ním dělit. Můžu se usmát na toho, kdo je smutný. Můžu se bavit o přestávce s tím, s kým se ostatní nebaví.
To nebude snadné, ale když začnu třeba tím, že se na něj každý den jen usměju, tak mě za čas napadne i to, o čem bychom si mohli povídat.

Heslo k získání nedělní kartičky číslo 27 v neděli 20. února: radost

dnes
čtvrtek 28. březen 2024
Zelený čtvrtek
Texty: Ex 12,1-8.11-14 // Zl 116(115) // 1Kor 11,23-26 // Jan 13,1-15
Bohoslužba 15:30 kaple na LDN, 18:00 Sv. Jakub
zítra
pátek 29. březen 2024
Velký pátek
Texty: Iz 52,13-53,12 // Zl 31(30) // Zid 4,14-16;5,7-9 // Jan 18,1-19,42
Bohoslužba 15:00 Sv. Jakub
pozítří
sobota 30. březen 2024
Bílá sobota
Texty:
Bohoslužba 19:00 Sv. Jakub
zobrazit další