Kartička číslo devět - 31. neděle v mezidobí
Čtyřlístky
Bylo obyčejné podzimní odpoledne a Eda se nudil. Poskakoval okolo keře a nedařilo se mu vymyslet žádnou pořádnou zábavu. Jája mu sice navrhla několik míst, na které by se dnes mohli podívat, ale ani jedno z nich se mu příliš nezamlouvalo. Když už ale poskakoval tam a zpátky skoro hodinu, zavolala na něj ptačí máma: „Hele, Edo, co kdybys vzal malou Emičku na louku?“ Ema je Edova mladší sestra. Většinou ještě zůstává doma s rodiči, ale keř s jejich hnízdem je právě na kraji louky, takže pod Edovým dohledem si na ní může hrát i ona. Jája hned řekla, že poletí také.
Na louce se snažili vymyslet nějakou hru, ke které by se zvládli připojit všichni tři. Dlouho je ale nic nenapadalo. „Co třeba na schovávanou?“ navrhl Eda. „To určitě ne, nemůžeme přece někde Emičku nechat schovanou samotnou,“ namítla starostlivá Jája a dodala: „Mě napadla hra na honěnou. Ale to asi taky nepůjde, protože Emča by nás nikdy nechytila, jsme mnohem rychlejší než ona.“ „Hm, to jo. Mně by se asi stejně dneska nechtělo létat moc rychle,“ dodal Eda. Byl prostě celý den tak nějak zvláštně naladěný. Po chvilce společného uvažování se jim nakonec přece jen podařilo vymyslet hru, kterou mohli zvládnout všichni. Rozhodli se, že budou soutěžit, kdo z nich první najde čtyřlístek.
Rozcupitali se každý na jinou stranu louky a začali si prohlížet lístky jetele. Za malou chvilinku se ozvala Jája: „Už ho mám!“ Sourozenci se k ní nedůvěřivě slétli. Sestřin úspěch se jim zdál nějak podezřele rychlý. Až se jim tomu nechtělo věřit. Jája však skutečně držela v zobáčku čtyřlístek. „Ty jsi tak šikovná,“ pípla Emička. Edovi se ale pořád zdálo, že tady něco nehraje. Vytrhl Jáje čtyřlístek ze zobáčku a v tu chvíli se mu rozpadl na dvě půlky. Ve skutečnosti to totiž žádný čtyřlístek nebyl. Byly to dva stonky, na každém z nich bylo po dvou listech, celkem tedy čtyři. Jája totiž utrhla dva trojlístky, uškubla jim po jednom listu a přiložila je k sobě. „Ty podvodnice!“ vykřikl nazlobený Eda. Jája na to ale klidně odpověděla: „Já jsem vás nechtěla podvést. Jen mě napadlo vyzkoušet, jestli si toho všimnete. Jsi bystrý, bráško.“ To Edu uklidnilo a potěšilo.
Znova se ponořili do hledání, ale Jája po chvíli znova hlásila: „Našla jsem ho! A tentokrát už je opravdický.“ Chvíli po ní objevil jetel se čtyřmi lístky i Eda. Jen malá Emička ne a ne svůj čtyřlístek najít. Starší sourozenci jí pak pomáhali hledat, ale ani jednomu z nich se už nepodařilo žádný další najít. Emičce to bylo líto. Zesmutněla a z oka jí ukápla slza. Eda chtěl sestřičku potěšit. „Víš co, tady máš můj. Já si utrhnu trojlístek, mně to nevadí.“ Emička si utřela slzu, zaradovala se a přijala bráchův dárek.
Když se vrátili domů, věnovali své nalezené poklady mamince. Ta se divila, že Eda přinesl jen trojlistou rostlinku. Vyložil jí tedy, že věnoval svůj čtyřlístek Emě. „No teda! Z toho mám ještě větší radost, než kdybyste ho našli všichni tři. Trojlístek je totiž také vzácný, ale úplně jinak než čtyřlístek. A víte proč? Svými listy nám může připomínat tři důležité věci v našem životě, které k sobě nerozlučně patří. Stejně jako trojlístek má tři listy, tak my máme milovat Pána Boha, druhé a sami sebe,“ vysvětlovala maminka a ukazovala u toho postupně na každý ze tří lístků. „O tom, že Bůh nás má rád a my máme mít rádi jeho, jsme si už povídali. Ty jsi dnes, Edíku, ukázal, že máš rád svou mladší sestřičku, když jsi ji obdaroval. Stejně tak máme mít rádi i všechna ostatní zvířátka. A o tom, že máme mít rádi i sami sebe, si povíme někdy příště.“
Mk 12,28b-34: „Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ Druhé je toto: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Žádné jiné přikázání není větší než tato.
Mít rád Boha, druhé lidi a sebe – to je to nejdůležitější, co nám Bůh říká.
Pokus se v tomto týdnu dát najevo lásku někomu z tvé rodiny.
Tip na modlitbu: Náš nebeský tatínku, víme, že nás máš všechny rád. Chceme mít rádi nejen tebe, ale také lidi okolo nás a sebe samotné tak, jako ty. Víme, že naše láska se má projevit skutky, a chceme tě teď prosit, abys nám pomáhal v situacích, kdy pro druhé něco děláme.
