Kartička číslo deset - 32. neděle v mezidobí
Nemoc
Tento den není pro rodinu Strnadů ani trochu veselý. Jája totiž včera prochladla a není jí dobře. Kašle, kýchá a je velmi slabá. Eda je z toho celý nesvůj. „To je určitě proto, že jsme se včera vrátili tak pozdě domů. Několikrát opakovala, že je jí zima, ale já ji vůbec neposlouchal.“ Bylo mu to líto. Přemýšlel, jak by mohl sestře pomoct, ale nic ho nenapadlo.
Po dlouhém přemítání se rozhodl, že se poradí s mámou. Ta měla v odpovědi hned jasno. „Myslím, že Jáje by k uzdravení pomohla léčivá rostlina. Nejlepší by byla mateřídouška.“ „No jasně!“ Edík hned začal poskakovat radostí. „Mateřídoušku znám. Tu najdu hned. Vím, jak vypadá, je to hodně malinkých fialových lístků pohromadě. Na louce jich vždycky byla spousta.“ Než se maminka i nemocná sestřička nadály, už byl na cestě na louku.
Letěl nízko nad travnatým porostem, ale květ mateřídoušky nikde neviděl. Proletěl celou louku tam a zpátky, ale marně. Byl listopad a tato bylina už odkvetla. Eda byl zoufalý. Věděl, že stačí, když Jáje přinese stonky s lístky, ale nevěděl, jak vypadají. Dokázal poznat jen lístky okvětní.
Rozhodl se, že se zkusí podívat ještě na vedlejší louku. U cesty potkal malou žabku. Napadlo ho, že se jí zkusí zeptat, jestli neví, jak by mohl mateřídoušku mezi různými druhy trav rozpoznat, ale ani ona netušila, jak vypadá. Byl čím dál víc nešťastný, ale nakonec ejhle! Když už skoro ztratil veškerou naději, že by mohlo jeho hledání skončit úspěchem, na samém kraji nedalekého luhu přece jen jednu známou fialovou květinu našel. S radostí ji pevně chytil do zobáčku, utrhl až u země a rychle letěl domů. Věděl, že jediná rostlinka asi nebude stačit, ale i tak měl velkou radost, že vůbec nějakou našel.
Doma mateřídoušku hned předal mamince, aby ji pro nemocnou Jáju přichystala. Ta se hned ptala, proč jí přinesl tak málo. Eda se hned přiznal: „Když ona už dávno odkvetla a já ji tak nedokázal poznat.“ Slyšel to i tatínek Strnad a hned navrhl: „Tak pojď, já ti ji ukážu.“ Letěli tedy na louku ještě jednou spolu. A nemuseli daleko, hledaná bylina totiž rostla jen malý kousek od jejich hnízda. Každý vzal do zobáčku několik stonků s lístky a vrátili se domů.
Jája svému bráškovi děkovala: „Edíku, ty na mě tak myslíš. Jsem ti vděčná za to, co jsi pro mě udělal.“ Ten ale hned opáčil: „Nemáš mi vůbec za co vděčit. Vždyť bez táty bych skoro nic nepřinesl. Ta jedna rostlinka, kterou jsem sám tak dlouho hledal, by sama nestačila.“ Maminka Strnadová, která rozhovor svých dětí poslouchala, se hned na to nechala slyšet: „Drahý Edo, chtěla bych tě vyvést z omylu. I ta mateřídouška, kterou jsi přinesl jako první, je velmi důležitá. A víš proč? Ty jsi ji totiž dlouho hledal a moc sis přál, abys mohl sestřičce nějak pomoct. A to je to nejdůležitější. Bůh po nás nechce, abychom dávali hodně, ale abychom dávali tolik, kolik zvládneme. A to ty jsi udělal.“ Edu ta slova zahřála u jeho malého ptačího srdíčka. V duchu sám sobě slíbil, že se bude vždycky snažit dělat to nejlepší, co dokáže, aby tak dělal Pánu Bohu radost.
Mk 12,38-44: Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku.
Eda hledal pro Jáju mateřídoušku. Pro někoho by to byla obyčejná luční rostlina, kterých je všude plno, ale pro Jáju byla ta jedna, kterou jí Eda donesl, důležitá, protože jí mohla pomoct se uzdravit. Bůh si také všímá maličkostí, zná jejich hodnotu. Každý dobrý skutek, který uděláme, je pro něho moc důležitý, i když se může ostatním lidem zdát nepodstatný. Bůh ví, že jsme udělali to nejlepší, na co jsme stačili, a to je důležité. Dnešní evangelium je o ženě, která donesla do chrámové pokladnice drobnou minci. Lidé si říkali, že je to málo, ale pro Boha to bylo hodně, protože ta žena byla chudá a dala tolik, kolik jen mohla.
Zkus popřemýšlet, jaké dobré drobné věci můžeš dělat, dávat Bohu a druhým. (Např. usmívat se, pomoct sourozenci, poslouchat rodiče, přemoci se, když se nám něco nechce, …)
Tip na modlitbu - Poděkujte doma společně za drobné dobré věci, které můžete dělat:
„Děkujeme ti, Bože, že nás vidíš, když… (pomáháme sourozenci, posloucháme rodiče…).“ Všichni ostatní po každém díku přidávají: „Děkujeme ti, Bože.“
