Kartička číslo čtyřicet tři - Slavnost Nejsvětější Trojice
Můžeme Boha vidět?
Jája se dnes probudila brzy nad ránem, když všichni ostatní ještě spali. Nemohla pak už usnout, a tak v dlouhé chvíli přemýšlela, co by mohli dnes dělat. A dostala skvělý nápad. Těšila se, až ho řekne Edíkovi. Když pak dopoledne vyletěli ven, hned na něj vystartovala se svým návrhem.
„Edo! Říkala jsem si, že když se nám nedávno nepodařilo Boha slyšet, mohli bychom ho zkusit aspoň vidět. To se určitě podaří! Mám spoustu návrhů, na jaká místa bychom se mohli vydat. Aspoň na jednom z nich ho určitě zahlédneme.“ Eda souhlasil. Hned se tedy vydali na první místo, které Jája navrhla.
Byla to vysoká lípa u cesty. Občas na ní sedávali, ale nikdy ne úplně na špičce. Teď našli tu nejvyšší větev, opatrně na ní balancovali a rozhlíželi se kolem. „Tak co, vidíš něco?“ ptal se Eda. „Nevidím. A ty?“ na to Jája. „Já také ne. Navrhuji, abychom zkusili vyletět vysoko do oblak, nejvýš, jak dokážeme. Tak budeme mít určitě skvělý rozhled.“
Odrazili se, zamávali křídly a zamířili si to přímo k obloze. Ale ani ve velké výšce nad stromy a domy nezahlédli nic, co by vypadalo jako Bůh. Zklamaně přistáli zpátky na větvi stromu a přemýšleli, co dál.
„Už vím!“ zajásal Eda. „Poletíme se podívat do kostela! Jestli Boha neuvidíme tam, tak už nikde.“ A tak zamířili k městu. Jenže kostel byl zavřený. Zklamaně se vrátili domů.
„Já jsem si myslel, že to zase nepůjde,“ řekl Eda. „Je to jako s tím posloucháním. Taky jsme nakonec zjistili, že Bůh se jako zvuk slyšet nedá a že ho můžeme zaslechnout ve svém srdci. Nevím ale, jak bychom ho mohli v srdci vidět. Musíme se na to zeptat rodičů.“
A tak spěchali domů. Jakmile přiletěli, hned vypálili s otázkou: „Mami, tati, kde můžeme vidět Boha?“ Táta jim to vysvětlil: „To je přece úplně jednoduché. Bůh se nám ukazuje ve všem okolo nás. V loukách, lesích, stromech, horách. A také ve zvířátkách a lidech. Ale nečekejte, že ho někdy celého dobře poznáte. Bůh je velké tajemství. Vždycky nás bude něčím překvapovat a pořád ho budeme poznávat víc a víc.“ Eda a Jája byli rádi, že jim to táta objasnil. Řekli si, že se budou snažit více dívat kolem sebe, a tak Boha poznávat.
Jan 16,12-13a: Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.
V dnešním evangeliu jsme slyšeli, jak má Ježíš s Otcem a Duchem svatým všechno společné, jak si všichni rozumí a rádi si předávají to, co mají. Je to jako v rodině, kde se maminka s tatínkem a dětmi mají rádi a pomáhají si ve všem. Mezi lidmi se to ale někdy také pokazí, někdy uděláme chybu… To se Bohu nemůže stát, a proto je pořád našim vzorem, jak žít spolu, jak se mít rádi, jak si pomáhat. A jak poznáme, že se nám to daří? Máme v srdci pokoj, radost a lásku. Pokud to tak zrovna není, je vždycky možnost začít znovu! Bůh nám vždycky rád pomůže!
Tip na modlitbu: poděkuj za všechno, v čem můžeš Boha vidět okolo sebe. Můžeš nahlas říkat: „Bože, děkuji ti, že tě můžeme vidět v… (doplň podle sebe: v trávě, květinách, stromech, zvířatech, druhých lidech…)“. Ostatní se společně nahlas přidávají ke každému díku slovy: „Děkujeme ti, Bože.“
Heslo k získání nedělní kartičky číslo 44 v neděli 19. června: Bůh je velké tajemství.
