Kartička číslo čtrnáct - 2. neděle adventní
Přípravy na zimu
Podzim se pomalu, ale jistě chýlil ke konci a ptačí rodiče rozhodli, že je potřeba začít s přípravami na zimu. Svolali proto celou rodinu dohromady a seznámili je s plánem dne. „Děti, je potřeba, abychom se podívali po nějakých krmítkách u lidských obydlí. Zatím ještě můžeme sbírat hmyz a semínka venku, ale kdyby napadl sníh, hladověli bychom. Bílá peřina by totiž přikryla celou zemi a my bychom neměli možnost potravu sbírat. Proto dnes budeme hledat místa, na která hodní lidé přes zimu chystají krmení pro nás ptáčky, abychom věděli, kam máme letět, až budeme mít hlad. Rozdělíme se na dvě skupiny: Máma, Eda a Emička poletí do města a táta s Jájou se podívají do vesnice.“
Holky souhlasily, ale Edovi se to moc nelíbilo. Začal protestovat. „A mně se zrovna dneska vůbec nikam nechce. Zůstanu doma.“ Táta na to namítl: „To ale není férové jednání, synu. Až bude hlad, všichni se budeme chtít nakrmit tím, co pro nás lidé připravili. I ty si budeš chtít dát semínka. Proto by bylo správné, kdybys teď šel hledat krmítka s námi.“ „Ale mně se prostě nechce! Dnes nebudu nikam létat. Stačí přece, když všechna potřebná místa obletíte ve dvojicích, ne? Budu tady na vás čekat.“ Rodiče byli vzdorovitým chováním svého syna mírně zaskočeni. Rozhodli se tomu už ale nevěnovat příliš mnoho pozornosti, protože bylo potřeba co nejdříve vyrazit na cestu. Nechali tedy Edu doma a vydali se hledat místa, která by je mohla v čase sněhu zachránit před hladem.
Když se navečer všichni zase setkali doma, vyměňovali si zážitky a zkušenosti. Jája hlásila: „Na vesnici je mnoho hodných lidí. Našli jsme tam šest krmítek. Ve třech z nich už dokonce byla přichystaná slunečnicová semínka. Myslím, že tuto zimu o potravu nebudeme mít nouzi.“ Emička s mámou byly také úspěšné. „Emčo, řekni Jáje a tatínkovi, kolik jsme jich viděly my,“ vyzvala dcerušku maminka. „Myslím, že jich bylo deset,“ pískala malá nadšeně. „Lidé je měli připevněné na balkonech. A úplně na konci města, tam, jak je řada nových domků, jich také pár bylo.“ Rodina byla se svým úspěšným pátráním velmi spokojená.
Jen Eda byl smutný. Uvědomil si totiž, že je mu líto, že se na dobře odvedené práci nepodílel. Chvíli sbíral odvahu a pak opatrně promluvil: „Mami, tati, Jájo, Emičko, chtěl bych se vám omluvit, že jsem vám dnes nepomohl. Je mi to líto. Vím, že jste dnes společně udělali velmi důležitou věc, bez které bychom možná nepřežili zimu, a já jsem to nechal všechno na vás, protože jsem byl líný. Prosím, odpusťte mi. Až bude zima a nebudeme mít co zobat, vezmete mě na krmítko s sebou? Prosím.“
Máma Edovi za všechny odpověděla: „Je nám, Edíku, líto, že jsi dnes nebyl s námi. Máme tě ale moc rádi a nezlobíme se na tebe. A samozřejmě tě nenecháme umřít hlady. Až bude všude sníh a nebude možné sbírat žádný hmyz ani semínka tady v okolí, vezmeme tě s sebou.“ Eda byl rád, že mu rodina odpustila, a řekl: „Nevím, co bych bez vás dělal. Asi bych v zimě umřel hlady.“
Táta pak ještě dodal: „Děti, pamatujete si ještě, jak jsme si povídali o tom, že máme být připraveni na konec života? Díky Edovi si to teď můžeme ještě lépe zapamatovat. Stejně jako je potřeba se přichystat na zimu, máme chystat svoje srdce na setkání s Bohem.“ Všichni se pak společně objali a byli rádi, že se navzájem mají. Mít rodinu je totiž velký dar.
Lk 3,4-6: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.
V dnešním evangeliu si můžeme přečíst výzvu, ať se zasypou údolí a srovnají hory, aby se mohla vyrovnat cesta, po které přijde Pán. Nemusíme jít doopravdy zasypávat údolí a bořit hory, ale je potřeba, abychom ve svém srdci měli hezky uklizeno, aby do něj mohl Ježíš přijít. A uklizeno v něm budeme mít tehdy, když poprosíme za odpuštění toho, co jsme pokazili, a budeme se snažit žít co nejlépe.
Nezapomeň na adventní úkol - tento týden budeme přemýšlet nad sebou. Odpověz na otázky na kartě, kterou jsi si vzal v kostele a odpověď namaluj. Kartu najdeš také zde.
Tip na modlitbu:
Bože, dnes jsme se dozvěděli, že máme mít své srdce hezky uklizené, aby do něj mohl přijít tvůj Syn a náš bratr Ježíš. V Bibli čteme o horách a údolích. Děkujeme ti, že jsi pro nás stvořil tak krásný svět a že nám o něm vyprávíš a používáš ho, abychom mohli lépe poznávat, co nám chceš říct. Chceme ti teď za ten krásný svět děkovat.
Bože, děkujeme ti za… (něco z přírody – stromy, vodu, skály, ovoce, květiny…)
Všichni ostatní u každého díku společně odpovídají: „Děkujeme ti.“
