František blázen v Poličce
„Mám rád chudé divadlo. Minimalismus mi umožňuje hrát prakticky kdekoli. Pohybem a slovy vyprávím příběhy.“ Takto charakterizuje Jan Horák podstatu svého divadla jednoho herce. Jeho divadlo, a to včetně kulis, se vejde do jednoho kufru, inspiruje se u jarmarečních vypravěčů či u počátků commedia dell´arte a hledá vyjádření, které je zábavné pro dnešního diváka. Má prostě jen své tělo a svůj hlas, jejichž prostřednictvím v prázdném prostoru oživuje silné příběhy.
Co jej tolik ohromilo na neobyčejném světci Františku z Assisi, že o něm napsal hru? „Jeho energie, myslím tím vnitřní síla, pokora a humor. Jsou to věci, které jsou na sebe tak úzce navázány, že když jedna chybí, tak zbytek značně pokulhává. A František vším překypoval. Představte si člověka, který stojí před papežem, obhajuje své záměry, a když mu dojdou slova, tak začne tančit. Blázen.“ Proto je rovněž vyprávění o Františkovi, který zcela nezáměrně způsobil v Evropě doslova revoluci, roztančené a rozezpívané. Tento „svatý showman“ byl svým způsobem extremista; když plnil své poslání, nešetřil svoje tělo, tudíž se Jan Horák také snaží nešetřit a zkoumat hranice svých sil.
Představení je vhodné pro diváky od 6 do 110 let, vstupné dobrovolné.
Jan Horák je herec, absolvent DAMU, lektor herectví, ale také pastorační asistent v Roudnici nad Labem. Častým tématem jeho inscenací jsou existenciální otázky a humor, který z nich může vyplynout, přičemž náměty rád čerpá z židovsko-křesťanské kulturní tradice.
