Vánoční blázen?

Již čtvrtým rokem se skupinka maminek s dětmi, v počtu 15 dospělých a 21 dětí, vypravila na vánoční zpívání koled do místního dětského domova. Začali jsme zpěvem převážně adventních písní a následně i koled. Poté děti oplatily náš hudební program svým vystoupením a potěšily svým zpěvem zase nás.

Poté jsme se odebrali do jídelny, kde jsme si pochutnávali na různých dobrotách – vánočním cukroví, chlebíčkách a svlažili jsme hrdla vyschlá od zpěvu, pestrou nabídkou nápojů. Přitom jsme si společně povídali o době adventní. Jen škoda, že dort, vyrobený jednou moc šikovnou maminkou - zpěvačkou, nádherně nazdobený v podobě vánočního stromku, jsme zapomněli v lednici. Inu, dobrot bylo hodně a tohle byla jediná maličkost, kterou jsme „nedoladili“.

Všichni dobře známe ze zkušenosti, když máme před sebou něco důležitého, na čem nám záleží, tak je potřeba se na to připravit, protože výsledek je pro nás důležitý (třeba přijímací zkoušky). Pokud přípravu podceníme, pak podle toho vypadá i konečný výsledek. Pokud přípravu na přijímačky podcením a nebudu jí věnovat čas a pozornost, pak se třeba na vysněnou školu nedostanu. A podobně je tomu i s vánocemi. Pro nás křesťany to jsou důležité svátky, na které se těšíme a chceme, abychom je co nejlépe prožili. Proto se na ně i nějaký čas připravujeme. Ta doba, kterou věnujeme přípravě, se nazývá advent.

Slovo advent pochází z latiny. Latinsky slovo „adventus“ znamená „příchod“. Ujasnili jsme si, že nejde o „příchod dárků“, ale příchod Boha na náš svět.

Společně jsme našli odpovědi na otázky, týkající se symbolů adventu. Například proč v době adventní kupujeme nebo vyrábíme věnec, kolik je na něm svíček a proč právě tento počet, co symbolizuje světlo svíček,…

Advent je důležitý proto, abychom si dokázali uklidit nejen doma (napéct cukroví, nazdobit dům,..), ale abychom si udělali pořádek především ve svých srdcích - vyzdobili si je dobrotou, laskavostí, radostí, láskou a pokojem. Na konci setkání jsem byla přesvědčená, že jsme svou návštěvou dětem v domově trošku takové nakažlivé radosti, lásky a pokoje, skutečně přinesli.

Nakonec jsme místním dětem rozdali dárky a na oplátku se nám dostalo milého pozvání do „nitra“ jejich domova. Obdivovali jsme novou barevnou malbu pokojů, obrazy na stěnách i nové linoleum.

Tímto bychom chtěli poděkovat dětem z domova i jejím zaměstnancům za vřelé přijetí a velice příjemnou atmosféru. Bylo nám u vás hezky a budeme se těšit na další, v pořadí již páté setkání v novém roce 2016.

Na závěr bych si dovolila pozvat všechny, kdo by se k nám rádi připojili při dalším setkání v závěru příštího kalendářního roku (kontaktní údaj: jjj@klimesovi.eu ). Úplně nakonec bych ráda zmínila příběh o vánočním bláznovi, který jsem dětem četla a popřála všem čtenářům Jitřenky, aby měli odvahu být aspoň někdy stejnými blázny, jakým byl onen blázen v následujícím příběhu.

Ing. Jana Klimešová

 

Vánoční blázen

V jedné zemi na Východě žil před dvěma tisíci lety mladý blázen. Jako každý blázen snil i on o tom, že se jednou stane moudrým.

Miloval hvězdy. Nikdy jej neunavilo pozorovat je a při tom žasnout nad nekonečností nebe. A tak se stalo, že jedné noci neobjevili novou hvězdu jen králové Kašpar, Melichar a Baltazar, ale i tento blázen.

"Ta nová hvězda je jasnější než ostatní", myslel si. "To bude královská hvězda - narodil se nový vladař! Chci mu nabídnout své služby. Vždyť jestliže je to král, bude určitě potřebovat také nějakého blázna. Vydám se na cestu a budu jej hledat. Hvězda mě povede."

Dlouho přemýšlel, co by novému králi mohl přinést darem. Avšak kromě své bláznovské kapuce, zvonkohry a jedné květiny neměl nic, co by mu mohl darovat.

A tak se z domova vydal na cestu - bláznovskou kapuci na hlavě, zvonkohru v jedné a květinu ve druhé ruce.

První noc jej hvězda přivedla do chudé chaloupky. Tam nalezl dítě, které bylo chromé. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi.

"Ach", pomyslel si blázen, "dám tomu dítěti svoji bláznovskou kapuci. Potřebuje ji více, než nějaký král." Dítě si bláznovskou kapuci nasadilo na hlavu a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo.

Druhou noc jej hvězda zavedla do krásného paláce. Tam nalezl dítě, které bylo slepé. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi.

"Ach", pomyslel si blázen, "dám tomu dítěti svoji zvonkohru. Potřebuje ji více, než nějaký král." Dítě zvonkohru nadšeně rozeznělo a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo.

Třetí noc jej hvězda zavedla do zámku. Tam nalezl dítě, které bylo hluché. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi.

"Ach", pomyslel si blázen, "dám tomu dítěti svoji květinu. Potřebuje ji více, než nějaký král." Dítě si květinu s úžasem prohlíželo, přivonělo k ní a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo.

"Teď už mi nezůstalo nic, co bych mohl králi darovat. Bude asi lepší, když se vrátím", pomyslel si blázen. Avšak když vzhlédl k obloze, hvězda stála na jednom místě a zářila jasněji než kdykoli předtím. Vtom uviděl cestu k nějaké stáji uprostřed polí.

Před stájí potkal tři krále a zástup pastýřů. I oni hledali nového krále. Ten ležel v jeslích. Malé, bezbranné, chudé dítě. Maria, která zrovna chtěla na slámu prostřít čisté plínky, se bezradně rozhlížela a hledala pomoc. Nevěděla, kam by dítě položila. Josef právě krmil osla a všichni ostatní měli plné ruce darů. Tři králové přinášeli zlato, kadilo a myrhu, pastýři pak vlnu, mléko a chléb.

Jen blázen zde stál s prázdnýma rukama. Maria, plná důvěry, položila tedy dítě do jeho náruče. Tak blázen našel Krále, kterému chtěl v budoucnu sloužit. A také věděl, že svoji bláznovskou kapuci, zvonkohru i květinu rozdal dětem, aby měl ve svých rukách místo pro Dítě, které mu  darovalo moudrost, po níž blázen dosud marně toužil.

Zdroj: www.vira.cz