Co má společného M. Brhel s Lotrandem aneb Setkání na rozloučenou

Poslední srpnové nedělní odpoledne na zahradě „U mlýna“ se neslo ve znamení rozloučení s duchovním správcem farnosti Miloslavem Brhelem. Akci doprovázelo slunečné počasí, které z velmi hojně navštívené akce udělalo příjemně a užitečně strávený čas.

Pokud jste tam byli, mohli jste tam zaslechnout následující dotaz: „Znáte pohádku Lotrando a Zubejda?“ „V čempak je podobný pan farář Miloslav mladému Lotrandovi z pohádky Lotrando a Zubejda?“ Padaly různé odpovědi. Jedna z nich zněla: „Hlavně, chlapče, nepracuj..“. Byla sice vtipná, nebyla ale správná. Na několikátý pokus zazněla i odpověď tazatelkou očekávaná. Hovořila o tom, že se oba dva chystali na studia, aby mohli lépe vykonávat své řemeslo či povolání. Dále si měli farníci vzpomenout na slova, která řekl starý loupežník Lotrando v klášteře převorovi. To už bylo horší. „Aby bylo mezi námi jasno, pantáto převore, já bych nechtěl mít z kluka flanďáka. Tedy faráře, jestli mi rozumíte“, procedil mezi zuby Lotrando senior. My farníci, na rozdíl od starého loupežníka Lotranda, jsme moc rádi, že se Miloslav Brhel farářem stal. Jsme za to P. Bohu velmi vděční. Jeho život, budovaný jako dům ze skla, se pro nás stal důvěryhodným a nakažlivým v tom nejlepším slova smyslu. Také bychom mu rádi poděkovali za to, že se snažil v našem farním společenství budovat jednotu, stmelovat společenství, spojovat lidi. Byl tady pro všechny. Pro malé děti, se kterými rád hrával fotbal a ukazoval jim, že farář je vlastně táta, který je má rád, podobně jako Bůh. Pro malé děti je to totiž ta nejdůležitější informace, kterou jim jak rodiče, tak vychovatelé mohou dát - že je má Bůh rád. Dále zde byl pro mládež, kterou učil nejen jak si kvalitně odpovědět na otázky víry tak, aby naše víra obstála ve zkouškách či konfrontacích, ale nezapomněl za nimi jezdit třeba v létě na chaloupky, kde s nimi vždy pár dnů pobyl a nezkazil žádnou legraci. Do rodin chodil nejen na nedělní obědy, ale vždy ho víc než oběd zajímalo, jak žijeme, co nás pálí, z čeho máme my a naše děti radost. Vyslechl i stesky těch starších rodičů, jejichž děti víru „odložily“ nebo se třeba rozvedly. Myslel i na staré a nemocné, pro něž měl vždycky „velké“ uši k naslouchání a srdce plné pochopení. A věnoval jim svůj čas, často i ten svůj osobní. 

Dále zmíním první dárek, který jsme mu na úvod předali. Šlo o 4 balíčky semínek z obchodu u Vaňků. První sáček byl naplněn semínky levandule, aby mu nepřestala domovina a česká zem vonět (prostě aby v Římě nechtěl zůstat natrvalo). Dále semínka mateřídoušky, aby nepřestával být milosrdným otcem i matkou, tak jak o tom hovoří Písmo, případně aby se klidně nakazil milosrdenstvím našeho papeže Františka. Ve třetím sáčku obdržel semínka dobromyslu pro případ, že by se mu „udělalo smutno“ nebo ho zaskočila náhlá trudnomyslnost a splín. Poslední bylinkou byl heřmánek, latinsky chamomilla pro případ, že by bylo potřeba zahojit nějakou ránu. A heřmánek je opravdu skvělý lék, protože ten uzdravil i nemocnou myšku v pohádce o Krtečkovi, což mohlo dosvědčit velké množství dětí, které se taktéž přišlo s odcházejícím knězem rozloučit.

Jak jistě dobře víte z Nového zákona, i laici mohou žehnat. V Písmu k tomu vybízí sv. Petr, Pavel i sám Ježíš. Proto jsem si dovolila požehnat o. Miloslavovi Áronským požehnáním ze Starého zákona: „Ať tě Hospodin žehná a chrání tě. Ať nad tebou rozjasní svou tvář a je ti milostivý. Kéž k tobě obrátí svou tvář a naplní tě pokojem“. Slova jsem doprovodila gestem kříže, který je znamením požehnání.

Poté rodina Klimešova předala panu faráři jménem farnosti dary na rozloučenou – čtečku knih, která byla překvapením pro pana faráře (farníci o ní věděli), příspěvek na notebook (ten byl překvapením pro farníky, protože pan farář si ho chtěl na studia pořídit, ale jelikož se mezi farníky vybrala dosti vysoká částka, byl z velké části financován z tohoto zdroje), dále obdržel fotoknihu, která mapuje šest roků, které pan farář prožil s námi v Poličce. Druhý výtisk knihy pak koloval mezi farníky a ti si ho mohli posléze objednat na památku. 

Abychom panu faráři popřáli všichni, zazpívali jsme společně píseň Spoj nás v jedno, Pane. Do společenství také osobně zavítal náš pan starosta Jaroslav Martinů, který též panu faráři jménem města Poličky popřál vše dobré a předal mu krásný dar v podobě obrazu kostela sv. Michala, který je jistě nesmazatelnou vzpomínkou na „první samostatnou šestiletou štaci“, kterou Miloslav Brhel prožil v Poličce. Poté vystoupil ještě chrámový sbor, dále pak přispěla svou troškou do mlýna i mládež, která měla pro pana faráře nachystané vystoupení. V průběhu celého odpoledne a večera se mohl s loučícím se knězem setkat každý, kdo měl zájem. A tak se fronta na setkání stala doslova nekonečnou. Někdy pozdě večer doznala svého konce a O. Miloslav se konečně mohl také zakousnout do voňavé klobásy. Po celou dobu bylo možné jíst i pít, co hrdlo ráčilo. Poté, co skončila nekonečná fronta na pokec s o. Miloslavem, fotily se s ním i některé děti a rodiny. Nakonec si přišly na své i všechny děti, které si spolu se svým oblíbeným knězem naposledy zahrály i tradiční fotbal. Počasí nám po celou dobu nastavovalo svou vlídnou tvář, a tak jsme si na zahradě „U mlýna“ mohli toto rozloučení užít skutečně požehnaně.