"Všiml jsem si, že všichni kdo jsou pro potraty se už narodili."   Ronald Reagan

Do konce března letošního roku se pár statečných jedinců a několik odvážných rodin z naší farnosti přihlásilo jako účastníci Národního pochodu pro život a rodinu. Tento již sedmnáctý ročník organizuje spolek Hnutí Pro život ČR usilující o záchranu životů nenarozených dětí a obnovu společenského i právního respektu k životu člověka od jeho početí do přirozené smrti. V týdnu před samotným pochodem všem přihlášeným dorazil domů dopis s potřebnými informacemi a plackou s nápisem „Jsem kreativní, jsem pro život!“, která nám posloužila jako jízdenka na vlak a vstupenka do areálu Pražského hradu a Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Přišla sobota 22. dubna 2017 a kolem páté hodiny ranní maminky hbitě dochystaly věci potřebné na cestu, vzbudily své manžele a ratolesti, auty se společně přesunuli do České Třebové a začalo dlouho připravované a očekávané dobrodružství.

Na nádraží se nás všech 27 poličských účastníků včas sešlo a nastoupili jsme do vlaku PRO ŽIVOT a vyjeli po kolejích směrem Praha-Holešovice. Pro poutníky z celé České republiky byla připravena doprava zvláštními vlaky, které nepodléhaly jízdnímu řádu. Do Pardubic jsme se dostali s menším zpožděním, které se rázem prodlužovalo, 20, 30, 60, … Pro vysvětlení následujících událostí cituji pro mě velice milý dopis, který jsme nalezli na sedadlech vlaku při zpáteční cestě. „Vážení cestující, přijměte prosím naši omluvu za komplikace způsobené zpožděním na příjezdu do Prahy. Před stanicí Pardubice došlo k závadě na trolejovém vedení, které poškodilo sběrač (pantograf) naší lokomotivy. Situace byla vyhodnocena jako mimořádná událost, proto vyšetřovatel Správy železniční dopravní cesty zpočátku zakázal jakoukoli manipulaci se soupravou. Po odvolání tohoto zákazu bylo nutné odtáhnout neprovozní lokomotivu a zajistit náhradní lokomotivu a strojvedoucího. Přes veškerou naši snahu došlo v důsledku mimořádné události ke zpoždění 85 minut. V úseku Pardubice – Praha měl vlak absolutní přednost před všemi ostatními vlaky, ale zpoždění nebylo možné výrazněji snížit. Události bohužel nebylo možné nijak předejít či ji předpovídat. Děkujeme za pochopení. České dráhy.“ Ačkoliv jsme měli možnost přesednout do jiných vlaků Českých drah směřujících do Prahy - hl. n., kam měla být přesunuta část autobusů dopravujících cestující od vlaku dál k Pražskému hradu, trpělivě jsme se dočkali náhradní lokomotivy a svištěli dál.

Pontifikální mši svatou, kterou celebroval arcibiskup Dominik Duka OP jsme prožívali ve vlaku. Velice nás potěšil jeho pozdrav, který patřil asi tisíci poutníkům, kteří uvízli na cestě. V Praze po přejezdu perfektně připravenými autobusy jsme s doprovodným vozidlem přejeli k Pražskému hradu, prošli policejní kontrolou a proběhli Jelením příkopem a u Katedrály jsme živě slyšeli alespoň poslední varhanní tón mše svaté. Po „mimořádném“ svatém přijímání v Chórové kapli Katedrály, do které se běžný návštěvník nedostane, jsme pěšky po starých zámeckých schodech s výhledem na matičku stověžatou a kapkami deště nad hlavami kráčeli na Klárov. Oběd – lahodná bezlepková klobása, dva druhy baget a minerálky, a kulturní program nás naladily na samotný pochod. Vyfasovali jsme trička, kartonové slogany typu: Jsem pro život, Dítě je vždy nadějí, …, bílé dřevěné křížky symbolizující tisíce usmrcených nenarozených dětí a s davem vyrazili z Klárova přes Mánesův most a Národní třídu na Václavské náměstí, kde byl pochod zakončen krátkým slovem, Otčenášem, státní hymnou a požehnáním Dominika Duky. Profesionální odhady našich statečných Jiříků, Coufala a Hamana, napočítali asi 5 000 účastníků v tomto jedinečném shromáždění.

Před vstupem na Václavské náměstí náš dav na několik minut pozdrželo asi 12 zoufale volajících protestujících jedinců a museli jsme počkat, až budou odstraněni těžkooděnci z řad Policie ČR. Můžete tvrdit JSEM PRO POTRAT nebo JSEM PROTI POTRATU. Důležité je ale přemýšet o významu tohoto tvrzení a o jeho důsledcích, o záležitostech spojených s tímto tématem (rozvodovost, principy působení antikoncepčních metod, umělé oplodnění, kde a jak končí potracené děti, …) a pídit se po pravdě a podstatě těchto věcí. Účastí na tomto pochodu jsme vyjádřili úctu k životu v jakékoliv jeho podobě (třeba, že jsme tu hrstku protestujících nesmetli, ačkoli jsme mohli). Je důležité vnímat a vyzdvihnout křehkost a nedotknutelnost lidského života od jeho početí až do smrti.  Člověk jako muž, žena, otec, matka, syn, dcera, prostě každý lidský jedinec je v počátku své existence bezbranným plodem a nikdo nemá právo mu brát život a tím i naději do budoucích let.

Chtěla bych velice poděkovat panu Jaroslavu Hamanovi, který naši účast zorganizoval a zajistil, jeho rodině, panu Jiřímu Coufalovi, rodině Grubhofferových, děvčatům Kastnerovým, třem členům rodiny Sršňových a rodině pana Václava Šafáře i rodince své, za jejich odvahu vyrazit, za krásné společně strávené chvíle a za náš nezapomenutelný první Národní Pochod pro život a rodinu. Děkujeme i ostatním anonymním účastníkům z naší farnosti, kteří tento pochod podpořili.

 Více najdete na www.hnutiprozivot.cz