Další zázraky v Číhošti

Opět po roce jsme prožili společný týden, tentokrát na faře v Číhošti. Náš krásný týden začal v sobotu 13. července na vlakovém nádraží v Poličce. Bylo zde opět srocení davu jak ve frontě na banány. Někteří se ani nestihli rozloučit, a už jsme seděli ve vlaku směr Svitavy. Cesta probíhala poklidně až do Leštiny u Světlé nad Sázavou, kde část z nás sice stihla vyskočit z rozjíždějícího se vlaku, ale druhá část byla donucena jet až do stanice Sázavka, odkud se vydala pěšky na cestu do Číhošti, po sice jiné, ale naštěstí ne o moc delší trase. I přes tyto komplikace se stal první z výše jmenovaných číhošťských zázraků, a my jsme se šťastně shledali na faře v Číhošti. Po velice namáhavém ubytování, kdy jsme se museli několikrát stěhovat z místnosti do místnosti, a po občerstvující večeři se stal zázrak číslo dvě; nečekaně se nám zjevili dva muži v bílém. Byli to svatí Cyril a Metoděj. Jejich bílý šat zářil, až oči přecházely a když se vztaženýma rukama pronášeli slova požehnání, znělo to, jako když ovzduší prořízne zvuk hromu. Tím byl zakončen první den a vedoucí nám konečně dovolili jít spát.

Už v hříšných sedm hodin ráno nás probudil zvuk, na který jsme si museli zvyknout, neboť nás budil každý den. Byly to číhošťské kostelní zvony. Byl to pekelný rámus, který trval nesnesitelných pět minut, a po kterém se ani s vypětím všech sil už nedalo usnout, protože o půl hodiny později následoval oficiální budíček od vedoucích.

Každý den probíhal v jistém řádu. Klasický budíček probíhal v 7:30, nám to ovšem bylo jedno, neboť, jak jsme zmínili výše, zvony budili už v sedm. Co nám ale tak jedno nebylo, byly rozcvičky, které se konaly s neúprosnou pravidelností vždy po budíčku. Poté následovala snídaně, dopolední program, oběd, siesta, odpolední program, večeře, a spánek.

V pondělí ráno jsme přivítali neskutečně vzácnou návštěvu, a to otce Miloslava. Ten se aktivně zapojoval do her a blbnul s námi jako malý kluk. Zejména zde zmíníme vodní bitku, kde popadl hrnek, a lil na okolní oběti litry vody, hlava nehlava. Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na duchovní vzpruhu, kterou nám otec Miloslav poskytl například v podobě adorace, mše svaté či svátosti smíření. V úterý jsme společně měli táborák s opékáním výtečných buřtů, a když otec Miloslav ve středu odjížděl, vypadal sice trochu unaveně, ale naprosto spokojeně.

Mezi nejzdařilejší body programu patřily tyto aktivity:

  • Neskutečně akční vodní bitka, které se zúčastnili všichni, až na nejmenovaného M. P., dobrovolně i nedobrovolně.
  • Promítání filmu pro starší z nás s názvem Letters to God (dopisy Bohu). Tento film všechny dojal.
  • Pouť na „Velehrad“. Jakožto i víru musíme občas slepě následovat, tak i nám byly zavázány oči, a pouze pár vyvoleným bylo dovoleno vidět a byl jim svěřen úkol dovést svojí skupinku až do cíle po ne zrovna pohodlné cestě.
  • Každodenní zábava v podobě vybíjené, která nás snad nikdy nepřestane bavit. Tedy až na některé z nás, kteří dezertovali k volejbalu.
  • Shánění věcí. Snad jedna z nejnesmyslnějších her chaloupky. Dostali jsme seznam věcí, které máme pro Cyrila a Metoděje obstarat, a mezi ně patřili například vlas obyvatele Číhoště s věnováním, chroust, nebo zrnko soli
  • Večerníčky - To byli každodenní krátké příběhy, které jsme slýchávali před spaním od Vaška.
  • Rituál - Připravili ho pro nás vedoucí, ale pro uchování hloubky zážitku jsme se dohodli, že o něm nebudeme mluvit.
  • Sbírání mešního vína - Museli jsme nosit od zdroje do kalichu štamprlata s mešním vínem (neděste se, byla to jen voda), a po cestě na nás číhali pohani s panem farářem v čele, kteří se nám snažili dílo zhatit.
  • Získávání podpisů- Z Cyrila a Metoděje se stali celebrity, a každý, včetně nás, touží po jejich podpisech, které jsme s nasazením všech sil získávali, po hřišti se však pohybovali i zlí paparazzi, kteří chtěli tyto podpisy získat nečestně, a to tím že nám je ukradnou.
  • A mnoho dalších, akčních, zábavných, vzdělávacích a některých více i méně brutálních aktivit a her.

Celý týden proběhl v naprosté pohodě s výjimkou opětovné smrti Cyrila a Metoděje, kteří nás opustili o den dříve. A tak jsme se v sobotu, 20. července šťastně vrátili do Poličky, kam nás odvezl jeden řidič s autobusem, který jel náhodou kolem. Všichni jsme si tradiční týden užili, a už se těšíme na příště.

Za kolektiv třiceti devíti zúčastněných osob sepsali V. a M.