Chaloupka aneb cesta tam a zase zpátky

V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. Nebyla to žádná špinavá, ošklivá a vlhká díra v zemi. Byla to hobití nora, a to znamená pohodlí. Pardon trochu předbíháme.

Sešli jsme se v sobotu před divadelním klubem, aniž by kdokoli z nás tušil, co se bude dít. Když jsme dojeli na místo, měla pro nás přichystaná Fryšava hned dvě překvapení - za prvé obrovskou zahradu, a za druhé, a v tom nelžu, trampolínu. Po večeři nás svolali na zahradu, kde nám vysvětlili denní řád. A pak už nás konečně pustili do jídelny, kde jsme se dozvěděli, co nás bude čekat. Seděl tam Vašek, hrála hudba a všude plály svíčky. Vašek začal číst: „V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit.“ Ale to už jste četli. Následovala scénka, kde se nám představil požitkářský pan Bilbo pytlík a čaroděj Gandalf šedý, který měl pro našeho hobita plány, o kterých zatím on neměl ani tušení. Následně jsme měli za úkol najít na zahradě schované trpasličí runové písmo, Anghetras.

Druhý den se k nám po mši sv. opět připojil Gandalf a nebyl sám. Spolu s ním přišla družina trpaslíků, vedená nikým menším než samotným Thorinem pavézou, králem hory. Ten nám pověděl o tom, že za dávných dob sídlili trpaslíci v království pod Osamělou horou, než přiletěl Šmak strašlivý, nejhroznější ze všech draků, a usadil se v hoře. Nyní však nastala doba získat zlato zpět. Dostali jsme od něj velkou mapu naší cesty, po které jsme se každý den posouvali pomocí barevných stopiček. Než jsme se však mohli vydat na cestu, bylo třeba umýt špinavé nádobí, kterého bylo po trpaslících, kteří „pojedli“, zatímco jsme byli na mši, pěkná kupa. A protože neděle byla nejteplejším dnem tábora, rozhodli jsme se trochu „ochladit“. Inu, vidíte sami. Odpoledne vyvstala otázka: "Jak se do hory dostaneme?" Naštěstí tu byla tajná chodba na úbočí hory, takže jsme se vydali na putování za získáním klíče od tajné chodby, mapy hory a jejím tajemstvím, které nám mělo říct, jak se k tajné chodbě dostat. Potom jsme si chvilku odpočali u výroby plyšových housenek. Po večeři nás Kachna zabavil u her, které byly super. Před večerkou za námi opět přišel Thorin, od kterého jsme dostali své měšce a první zlato (kterým nás odměňoval za naše snažení), o které jsme v zápětí zase přišli, protože jsme si vykupovali věci ze ztrát a nálezů. 

V pondělí dopoledne jsme narazili na první nebezpečí. Pod mlžnými horami tábořila skupinka zlobrů, kteří byli docela bohatí. A jelikož takovému zlobrovi je zlato na nic a my jsme ho zrovna moc neměli, rozhodli jsme se, že si od nich nějaké to zlato „vypůjčíme“. Rozhodně to však nebylo jednoduché a neobešlo se to bez zranění, i když to byla jen modřina pod okem. Po vynikajícím obědě na nás čekalo další dobrodružství. V hlubinách mlžných hor jsme narazili na zvláštního tvora, který si říkal Glum. Ať byl sebeošklivější, znal cestu z hor ven a byl přímo posedlý hádankami. Jediná možnost byla obehrát ho a dát mu hádanku, kterou nerozlouskne. Jeden po druhém jsme sestupovali do Glumova temného doupěte, kde se nám nakonec podařilo, v hádankách jej porazit. Glum se však odmítal lehce vzdát. Vylezl ze svého doupěte a pokusil se nás obehrát v kartách, ale i tady pohořel. Když však odešel zpět pod zem, zaslechli jsme, jak někde ztratil svůj prsten, kterému neřekl jinak než „můj milášku“, a který ho uměl udělat neviditelným. Bylo nám jasné, že taková věcička by na naší cestě přišla vhod, a proto jsme se ji pokusili najít, což se nám nakonec i podařilo. Večer nás pak čekala, po únavné cestě horami, příjemná úleva v podobě módní přehlídky. 

V úterý nás na našem dalším putování čekalo jiné nebezpečí. Přepadli nás skřeti. Utekli jsme na stromy, které se skřeti pokoušeli podpálit, ale my jsme se nedali a nakonec jsme to skřetům čili vedoucím vrátili i s úroky.  Útočiště před skřety nám pak poskytl kožoměnec Medděd, který nás vzal pod střechu svého srubu. Nejprve jsme mu museli dokázat, že známe živé tvory, které se on zapřísáhl ochraňovat. Odměnil nás hostinou. Museli jsme ji pomoci připravit, aby nebyla zadarmo. Posílení hostinou u Medděda jsme se dostali až k černé bystřině, která nás už jako jediná dělila od temného hvozdu, za nímž už byla osamělá hora. Přes černou bystřinu jsme se však museli nějak dostat. Proto jsme sebrali, co nám přišlo do ruky, a jali se vyrábět vory. Některé toho vydrželi víc, některé míň, podstatné však je, že nakonec přece jen pluly. 

Ve středu ráno nás čekalo překvapení. Když jsme rozespalí seběhli dolů, čekal tam na nás pan farář. Spolu s ním jsme se vydali na pouť skrz temný hvozd. Hned na prvním kroku jsme však narazili na obtíže. Trpaslíky pochytali Obrovití pavouci a jejich záchrana byla jen na nás. Po záchraně trpaslíků jsme však padli do zajetí lesních elfů a odpoledne se tím pádem neslo v duchu útěku z elfských cel. Večer nás pak čekala hostina, opékali jsme buřty. Nejprve jsme museli pomoci s přípravou. Dostali jsme kousek pečícího papíru, izolepu a provázek a měli jsme za úkol uvařit vajíčko natvrdo. Výsledek zhodnoťte sami. Ochutnavačem výsledných produktů se nestal nikdo jiný než Michal, který za námi přijel.

Ve čtvrtek jsme se vydali do srdce hory. Podařilo se nám ukořistit Šmakovy něco málo z jeho zlata, což jsme neměli dělat. Když drak zjistil, že mu část pokladu chybí, vyrazil rozzuřený směrem k Esgarotu a ničil, co mu přišlo do cesty. Nakonec ho však hrdinný lučištník jménem Bard zabil a trpaslíci získali poklad zpět. Začali se však hádat. Přes všechny snahy Bilba je usmířit, nás poslali proti sobě bojovat o poklad hory. Boj však netrval příliš dlouho. Chvíli po jeho začátku se přihnal Gandalf se zprávou, že od východu se blíží skřeti. To stačilo k tomu, aby se znesváření trpaslíci umoudřili a vedli nás proti skřetí hordě. Tu jsme nakonec porazili a poklad získali. Poslední král hory Thorin pavéza zaplatil za svou lakotu životem. Padl v bitvě, ještě před tím se stihl s Bilbem rozloučit a požádat ho o odpuštění. Nakonec jsme našli i poklad a každý z nás dostal svůj podíl z bohatství osamělé hory.

V pátek nás čekal výlet do Nového Město na Moravě se zastávkou na koupališti, kde jsme se jaksepatří vyřádili. Po návratu na faru nás čekalo překvapení. Pozvánka na závěrečný galavečer u příležitosti zabití Šmaka Strašlivého a znovuzískání království pod horou. Během galavečera bylo mnoho soutěží, ve kterých jsme si mohli vsadit naše zlato a tím ho rozmnožit. Závěrem Galavečera byla aukce o velmi zajímavé odměny. A pak??? Pak už jen sobotní úklid a odjezd zpátky domů k rodičům.

A co říci na závěr??? Dílo J. R. R. Tolkiena je hluboce duchovní a má v sobě obrovskou moudrost. Proto jsem více než rád, že si Hobit našel u dětí místo, které (alespoň doufám) dlouho neopustí.

Vašek Větrovský