Jak si prakticky poradit se "zpovědí bez zpovědi"?

Svátost smíření - jediná cesta k odpuštění hříchů?

Velikonoce s coronavirem nás v mnoha ohledech velmi omezily. Kromě cestování, nakupování, mnohdy i práce si začínáme klást otázku, jak se vyzpovídat. Pro mnohé z nás nebude tak snadné vyhledat kněze a požádat o svátost smíření, zvláště pro ty, kdo jsou v karanténě či jsou přímo nakaženi superinfekčním virem.

Církev však již po staletí učí, že nejen svátost smíření je cestou k odpuštění hříchů. Klíčovým momentem smíření s Bohem je lítost! Jde o „bolet ducha a odsouzení spáchaného hříchu“ (Tridentský koncil). Pokud je tento vnitřní stav naší duše plnohodnotný, pak jde o lítost dokonalou. A v takovém případě jsou nám odpuštěny hříchy, i když aktuálně nemůžeme ke svátosti smíření přistoupit. Dokonce i těžké hříchy!

Co to je dokonalá lítost? „Vyvěrá-li lítost z lásky k Bohu, milovanému nade vše, nazývá se >>dokonalá<< lítost nebo lítost z lásky. Taková lítost odpouští všední viny; dosáhne také odpuštění smrtelných hříchů, zahrnuje-li pevné předsevzetí jít ke svátostné zpovědi, jakmile to bude možné. (Katechismus katolické církve 1453).

Jak na to krok za krokem…

Nejprve je třeba poprosit Pána, aby nám pomohl zpytovat svědomí. Pak se připravit podobně jako na svátost smíření, např. projít jednotlivá přikázání Desatera. Nyní jsme připraveni „předstoupit“ před Pána.

  • Začněme modlitbu znamením kříže a připojme modlitbu spojenou s prosbou o Boží milosrdenství.
  • Pak před Pánem alespoň tiše v srdci vyznejme vše, co jsme v přípravě zaznamenali jako své selhání v posledním období: „Bože, toto a toto jsou skutečnosti, kde jsem si vědom, že jsem nejednal správně a v souladu s tvými přikázáními.“
  • Nyní se ptejme: Mrzí mne to proto, že mám strach nebo že se to nemá dělat nebo proto, že to za špatné označili jiní? Anebo mne to skutečně mrzí proto, že sám vnitřně vím, že to je zlo, že jsem já jednal zle a ublížil druhým či sobě?
  • Připojme modlitbu, v níž prosíme o dar skutečné lítosti. Lítosti, která není jen povrchní či motivovaná formálním jednáním nebo strachem.
  • Pak je čas alespoň v srdci jasně před Bohem říci: „Je mi líto toho, co jsem udělal zlého. Zříkám se takového jednání, nechci takto jednat. Prosím, Bože, odpusť mi pro své milosrdenství.“ Můžeme připojit zvolání: „Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.“
  • Modlitbu je dobré zakončit znamením kříže.

 

Praktické postřehy a poznámky

"Na to nemám"

Jestliže dokonalá lítost vyžaduje milovat Boha nade všechno, může pro některé z nás jít o docela nepředstavitelnou skutečnost, kterou jsme si spojili nejspíš pouze s životem nejlepších světců, ale nikoli obyčejných lidí. To je ovšem omyl. Dokonalou lítost není nutné přepínat nárokem, který by nebyl splnitelný. Církev zde neklade před nás nesplnitelné úkoly. Naopak motivuje k tomu, aby za lítostí nestála jen povrchní snaha splnit nějakou povinnost bez hlubšího obsahu. Pokud člověk tyto věci bere opravdu vážně a s vinou, hříchem, odpuštěním pracuje zcela pravdivě a vážně, je ochoten stát s vědomím takové viny před Bohem a pokorně se mu vyznat, jde o dokonalou lítost.

Lítost může být proces

Lítost může být proces, ve kterém postupně objevujeme důsledky svých skutků, a teprve postupně se před námi otevírá celá šíře důsledků, které naše jednání vyvolalo. Proto nechtějme vždy projít celý proces lítosti okamžitě. Dovolme našemu srdci projít touto cestou poznání sebe sama. Vyžaduje odvahu k pravdě a otevřenost. Bůh ví, že v dané chvíli vidíme a uvědomujeme si jen to, co naše duchovní schopnosti dokáží. Nevyčítá nám to, co nejsme schopni poznat.

Když nic zvláštního necítím?

Není vůbec nezbytné, abychom v případě dokonalé lítosti museli plakat či to nějak hluboce citově prožívat! Mnohem důležitější je otázka, zda nás dané skutečnosti opravdu mrzí. Zda chceme, aby toto zlo v našem životě nebylo přítomné. Někdy pomůže obyčejná otázka: „Štve mne to, že jsem takto jednal? Je mi to před Bohem trapné?“

Stále se to u mě opakuje...

Možná si neumíme představit, jak nějaké zlo ze svého života nyní odstranit. Opakovaně se nám to nedaří. To není v tomto okamžiku důležité. Mnohem zásadnější je, zda chceme, zda ve svém srdci toužíme, aby toto zlo nebylo součástí našeho jednání. Proto je vhodné připojit prosbu o dary Ducha svatého. Dar síly, moudrosti, odvahy, statečnosti. Ať Duch svatý přijde na pomoc, vede nás a chrání před naší slabostí. Ano, je třeba si klást otázky, jak se zla zbavit, hledat praktické postupy, vyhýbat se příležitostem... Nicméně nalezení řešení odstranění opakovaných selhání není podstatou vzbuzení dokonalé lítosti.

***

Bůh je dost mocný, aby i uprostřed coronavirové epidemie očišťoval každého, kdo k němu přijde. Jak silně to Hospodin řekl již skrze proroka Izaiáše (1,15-19):

„Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.

Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.“

Zdroj: pastorace.cz

Jdi zpět